To musel být Putin... Dominancí okurkové sezóny se stalo 50. výročí sovětské invaze do Československa v roce 1968. Vlastně po právu. Je to mezník historický a lidskou i vědeckou připomínku si zaslouží. Bylo (a vlastně stále ještě „plnou parou“ to je) poněkud nevyvážené vzpomínání.

Političtí prebendáři, novinářští svazáci a kulturní fronta houfně „vzpomínali“, jakých hrdinských činů neb aspoň komentářů se dopouštěli v té době jejich zploditelé a jak situace v okupovaném státě pomohla vyladit jejich čisté mysli a neposkvrněné duše k dnešnímu neohroženému hájení „hodnot“. K obraně „demokratické“ vlasti a exportu „našeho způsobu života“ vždy připraven! Tak by se dal shrnout srpnový povyk.

Zároveň komentátoři České televize umně sovětskou agresi upravili na ruskou a cíleně tak v myslích diváků hodlali zanechat dojem, že nikoli sovětské politbyro k nám nahnalo hordy ukrajinských sovětčíků a partu ochotných, ale vlastně již tehdy to nějak řídil sám Putin. Ten předpoklad však narazil na skutečnost, že ani desítky let mediálního vymývání mozků, ani inkluzí těžce zkoušená generace mladých lidí nevytvořila dosud z Čechů a Slováků požadovanou masu materiálu s IQ okolo 70, která by snad mohla lépe zkonzumovat ahistorické kýbly špíny vinící z invaze nikoli zkostnatělý systém, ale Ruský národ jako takový.

Nepadlo však ku podivu ani slovíčko o výhodném handlu USA – SSSR a skutečných motivech zúčastněných stran na utopení Pražského jara. Co kdyby se to těm Čechoslovákům povedlo? Co kdyby po demokratizaci politické došlo nakonec i k ekonomické stabilizaci státu? K ekonomickému růstu bez nezaměstnaných a bezdomovců? No nebyly by pak politické modely Západu i Východu tak trošku nadbytečné? No, právě…! Tak tolik k těm hnojometům…

No, to Československo, kdyby se s tím trochu počkalo, tak snad ani...

A teďpár slov ke stému výročí vzniku Československé republiky. To se totiž musí „vysvětlit“. Vlastně to „vysvětlování“ se již děje mnoho let, podprahově, oficiálně a stále více bezostyšně. Nijak se nezmiňují germanizační a maďarizační snahy duálních hybatelů starého Rakouska-Uherska nejen na Českém a Slovenském národě, ale i na všech národnostních entitách Habsburské říše. Nehovoří se o notoricky expanzivní politice rakušáckých válkymilů hlavně vůři Srbskému národu, pro něž byla srbská samostatnost ve dvacátém století nepoživatelným soustem. Ba ne.

Spíše se dnes dovídáme o láskyplné náruči Habsburků, kterak se nám v Říši dařilo vzdělanostně i životní úrovní, jak jsme měli skvělé, bohabojné, v katolickém duchu otcovsky opečovávané obyvatelstvo.

Jakýpak že to byl Žalář národů?! Obohacující, pozvedávající, multikulturní a – a vůbec! Nechť se divák probere třeba archivními materiály z dílny pana Kučery v pořadech ČT Historie CS. A tak se dnes v obcích i městech slaví hned ta nebo ona bitva, kde vděční Čechové v rakouských mundůrech ochotně a vděčně vylévali svou krev za Císařepána a jeho rodinu.

Okolo legionářských památníků spíše ticho po pěšině, ty sovětské se plní vzkazy a barvičkami „kulturní fronty“, k památnému monumentu na Žižkově vrchu přidává svůj výraz úcty k padlým za naši svobodu ministryně obrany roztomilým selfíčkem se svým oblíbeným pudlíkem. A vůbec – Žižkov! Vždyť je to památné místo pojmenováno po husitském válečníkovi! A to byl přece lapka, zbojník a arcilotr!!! To všichni přece musí dnes už znát! I Jeho Milost Kchárl Švarcenbergovic to jasně řekla…

No, to Československo se zkrátka musí ještě nějak dovysvětlit…

Ať žije trezor České televize!

Tak. A co že to Česká televize jaksi zapomíná slavit? Je to totiž přesně deset let, kdy v roce 2008 byl opět (slavnostně?) zřízen trezor České televize. Prozatím maličký, kde se ukládají materiály z dílny ČT, které se nesmějí vysílat, dokonce se říká v okolí Kavčích hor, že se o nich ani mluvit nesmí, ba ani v terasové kuřárně potajňačky špitat.

Zatím tam mnoho materiálů není. Ani se neví, jestli tam už třeba doputovalo „jednostranně pojaté“ interview se syrským prezidentem Assadem. Ale ten „otvírací“ dokument, ten díky němuž nový trezor ČT vznikl, ten tam je. Je to vynikající reportáž z dílny Václava Dvořáka (ujal se tehdy režie, scénáře i kamery) s názvem Uloupené Kosovo.

Bez příkras v něm dokumentaristé popisují historii srbské provincie Kosovo a Metochie, jak zní správný název. Divák se dozví o sto let trvající genocidě Srbského národa ze strany Osmanů, Albánců, Rakušanů, Němců, Chorvatů.

„Civilizované“ Rakousko-Uhersko vyvraždilo během První světové války 2 500 000 Srbů, kosovští Albánci se chutě účastnili. Hitler s ustašovskými kammeraden dokázal za Druhé světové války vyvraždit „jen“ 2 000 000 Srbů a to byl technologicky výše a v chorvatských vyhlazovacích táborech byly použity nejmodernější výdobytky moderní genocidy. Vida! Kampak nějaký ten frajtr na našeho starého dobrého Procházku…

Divák se dozví mnoho a mnoho o snahách prezidentů Tita i Miloševiče, zvýhodňujících ve všech směrech albánské obyvatelstvo na Kosově Poli na úkor domácího srbského obyvatelstva. Prý v rámci mírového soužití národů. Odměna?

Vraždy, pogromy, loupeže ze strany Albánců živené neutuchajícím přílivem v Albánii vyzbrojených a vycvičených banditů. Je vidět vroucí polibky Madleine Allbrightové s Interpolem hledaným gangsterem Hashimem Thacim, velitelem UCK (Kosovské osvobozenecké armády), oficiální teroristickou organizací dle Kongresu USA.

V dokumentu bez mrknutí oka vypovídají srbskou policií zajatí albánští vrahové znásilněných a zohavených nezletilých dívek. Srbské orgány je vydaly OSN, dodnes tyto kreatury volně běhají po světě bez trestu.

Je zaznamenán i „slavný“ ústup české jednotky KFOR, která na příkaz německých velitelů upalovala rychle na severní hranici Kosova, prý z obav před srbským útokem, přičemž zanechala trpkému osudu srbské obyvatele města Dodujevo zrovna v době, kdy bylo napadeno dalším albánským pogromem. Pravda je – padlé hrdiny jsme tehdy neměli, to zas ne, kluci političtí (holky taky) tenkrát neměli kde ronit své krokodýlí slzy.

Nervydrásající, příšerně smutný dokument o nezlomném Srbském národě a také (bohužel) i o naší farizejské, křivácké a historický nejhorší politické reprezentaci. Takže prostě o nás. Bylo by zajímavé vědět, co ještě z trezoru ČT nesmí spatřit světlo světa. Proč to všechno neodvysílat třeba hned? Máme přece to „osmičkové“ výročí.