Političtí parchanti vznikají také vývojem...

Česká republika má hned dvě policajtské partaje. Jedna „vyzrála“ z „tradiční“ ČSSD, kterou skuteční sociální demokraté oživili po sametovém handlu v dobré víře, že bude bránit práva lidí práce namísto zprofanované KSČ. K maximálním volebním ziskům téměř třetiny oprávněných voličů ji přivedl bývalý předseda, dnes prezident ČR a sociání demokrat-mohykán, Miloš Zeman.

Jenže už v době své maximální popularity se projevilo velmi tradiční úsilí politických hochštaperů, individuí, kteří nikdy nepřivoní k poctivé práci a na skutečnou osobnost se s pochlebnými úsměvy nalepí jako klíšťata. V dělnických oborech se opravdovým netáhlům příliš nedaří, takže politických typů mnoho nevyprodukují. Zkorumpovaný fíra Gross byl velmi nečestnou výjimkou.

Založili si tedy vlastní líheň všehoschopných nefachčenků a tak vznikla odnož Mladých sociálních demokratů, parta korporátních „osvícenců“ jejichž mentální kapacita sice zhusta zabraňuje i elementární domluvu jiným než mateřským jazykem, zato však schopnost stálého politického pohybu v předklonu do pravého úhlu je skutečnou bravurou.

A tak mají „na pozicích“ přehršle sobotků, hamáčků, a petříčků, kteří bdí nad plněním rozkazů jejich loutkovodičů z příšeří světa „evropských hodnot“ či transatlantického „našeho způsobu života“.

Taky političtí zombies jsou stále v kurzu. Takže o „nepřekročitelných“ hranicích účasti v současné vládě hude i pozorný sledovatel politického větru, jenž snad vstává i lehá s nasliněným prstem, Lubomír Zaorálek. Badatel, jenž dle vlastních slov už za bývalého režimu studoval myšlenky Tomáše Akvinského a jen a jen proto se jal studovat marxismus-leninismus.

V kuloárech si díky slibům, jež nikdy nemínil plnit, vysloužil i přezdívku Plechová Huba, jeho kariéra ministra zahraničí mu zase v publicistice vynesla až „hrdý“ přídomek-jméno Karel Lubomír Schwarzenberg-Zaorálek. Vždy čůrá po větru. Když se „obětoval“, aby se konečně stal zase ministrem, uvítal, že prezident dodržel Ústavu při jeho jmenování. Ještě nestačil zadkem řádně zahřát ministerskou sesli a už v souladu s manstreamem bouří proti možné abolici pro premiéra. Pro Luboška tentokrát takové dodržení litery Ústavy je úplně „nepředstavitelné“.

Takový mančaft šlape na paty premiérovi i prezidentovi, oba to vědí, není však zatím v jejich silách s tím něco udělat.

Musíme prostě vydržet do příštích parlamentních voleb, budou-li jaké

Kudla v ruce a klípec na oku je také politický program. A tu jsme u té druhé politické strany, v jejímž programu je vedle hlídání a udávání i legalizace loupeží, stejně jako u té první. Poněvdaž sociálním demokratům účinně v jejich české bachařině pomáhají snad ti nejpodivnější „politici“, co historie pamatuje. Ačkoli si dali do vínku i názvu jednoznačný směr své „politiky“ a poctivě přiznali, že jsou zkrátka Piráty, přesto dnes plní důležitou dozorčí roli nad našim parlamentarismem, volbami, plněním bruselských zadání.

Justice-nejustice, ať už ten či onen orgán soudní moci rozhodne jakkoli, vrchní johnsilver Pirátské strany ajťácký knihovník Ivan Bartoš má jasno. „Státní zástupce říká, že Babiš nepodváděl? Tak JÁ říkám, že ano!“ A do ulic! A na m(a)ejdan!

Mikuláš Ferjenčík je další veličina pirátské poltiky. A ještě otevřenější a drsnější než Bartoš. „Prezident že se drží Ústavy?: Tak to tedy nedrží, říkám JÁ!“ A vzápěti na stránkách médií vychrlí ty body, jež údajně Miloš Zeman při odvolávání a jmnenování koaličního ministra porušil, přestože se jich prezident úzkostlivě držel. Bez nějakých vysvětlování, prostě – tak pěkně po pistolnicku.

V hlavním městě mají díky mimořádnému politickému „rozhledu“ trosek voličského potenciálu dokonce Piráti i echt pirátského primátora Hřiba.

„Transparentnost“ panování nad dobytým sídlem zahájil tajným hlasováním o prebendách z Pražské plynárenské, vyhlásil také válku Číně a naposled překvapeným voličům i nevoličům dal i s jeho kohortou vylupovačů pokladen na vědomí, že daně se zvednou. Ne moc, ale u nemovitostí (místech, kde přespáváme,jíme i sníme) pro začátek asi tak o 100%. No, nevolte Piráty...!

Hleďme, jak je pokrok nezastavitelný! Kdepak by se pradědům dnešních sociálních demokratů zdálo, že jejich potomci k práci nepřičichnou a těch, co pracují, se štítí. Kdepak by se Paulu Drakeovi, jenž jako první získal šlechtický titul coby certifikovaný zločinec-korzár, zdálo, že dnes na jeho počest působí již celé politické hnutí, krádeže a drancování se nazývyjí „hodnotami“ a „naším způsobem života“.

A že dnes už konečně máme běžně kozly zahradníky, pytláky hajné a Svatá Gréta lehce splétá hranice ovíjející největší blázinec v historii lidstva, v nějž se již téměř přetvořila celá ta slavná a lupičská euroatlantická „civilizace“.

Aniž bychom jinonázorníkům přáli tak nějak „po umělecku“ vlídné „vychcípání“, není už na čase vzít rozum do hrsti aspoň při volbách a zvednout pohodlné zadky od obrazovek. Aspoň při volbách, budou-li ještě jaké...