Betlém Nebetlém, čím dál víc protestantských církví bojkotuje Izrael kvůli okupaci Palestiny, zatímco křesťanští radikálové naopak fandí Židům, protože přece jednou přijde Mesiáš a je tu velká naděje, že by mohli jít do nebe s nimi. Křesťané „mezi“ jen zírají. Nevěřícně. Kdysi třicetitisícový Betlém je sice arabský, ale býval převážně křesťanský, drtivá většina palestinských křesťanů už ale odsud utekla před okupací. Ti, co zůstali, pak k tomu všemu kulturnímu zmatku na Štědrý den na náměstí před chrámem Narození Páně hrají na dudy – to je pro změnu dědictví po britské armádě, která tu byla v letech 1920 až 1948.

A ani s tím chrámem to není jednoduché: ten současný postavili Byzantinci asi šest století poté, co se měl Ježíš narodit, a blízko jeskyně, v níž se měl narodit. Dnes ho spravuje římskokatolická církev spolu s řeckými pravoslavnými a arménskou apoštolskou církví, ale řečtí a arménští v chrámu a okolí s katolíky neslaví, nechávají si Vánoce až 6. a 7. ledna. Zato spousta místních muslimů i Židů si křesťanskou vánoční Mši narození, kterou pravidelně vede nejvyšší katolický klerik ve Svaté zemi – už roky jím je patriarcha Fuád Tval z nedalekého Jeruzaléma – ujít za žádnou cenu nenechá. Čert aby se v tom vyznal.

Historická a náboženská atmosféra místa s rozsvíceným stromem na náměstí – ten loňský měřil přes třináct metrů – nemůže ale zakrýt fakt, že se Betlém nachází na hodně výbušném území. Loni na Štědrý den přímo za Ježíškem přijelo asi 10 tisíc věřících z celého světa, což byl za dlouhé roky rekord; na počátku 90. let minulého století, kdy se opravdu zdálo, že Izrael a Palestinci dojednají mír a rozdělení státu, jich jezdívalo řádově víc. Počty ale výrazně padly po palestinské intifádě z roku 2000, po jejím potlačení a zklidnění zase začaly pomalu růst, ale letos je situace znovu krajně napjatá. Letní izraelská agrese proti obklíčenému pásmu Gazy, další zábory palestinské půdy, přibývající útoky Palestinců proti Židům a vice versa. A to se samozřejmě promítá prakticky do všeho. Každý, kdo se chce dostat do Betléma, musí už pár let překračovat checkpointy na izraelské „bezpečnostní zdi“, která obkličuje zbytky palestinských území. Výjimku nedostává ani kolona patriarchy Tvala. Jedete-li individuálně, izraelský taxík či autobus vás doveze jen ke zdi, protože velké billboardy Izraelcům připomínají, že jim na palestinském území hrozí nebezpečí a za vstup na něj navíc i vysoké pokuty. Projdete tedy vojenskou kontrolou a na druhé straně si vezmete taxík nebo autobus arabský. Při cestě zpět je vše ještě o něco komplikovanější, neboť izraelské kontroly jsou důkladnější než při cestě tam. Nejsnadnější kalvárie tedy čeká nejspíš na klienty velkých a bohatých amerických cestovních kanceláří – ve velkých a luxusních autobusech se jejich „průjezdy zdí“ na pohled zdají relativně snadné.

Vánoční křesťanské poselství míru, lásky a bratrství mezi lidmi tak na člověka opravdu dýchne snad až uvnitř chrámu, pod jehož oltářem má být ona kultovní Ježíšova rodná jeskyně. V blesku fotoaparátů těch méně věřících na mrazivé kamenné dlažbě jako v transu klečí ti více věřící, někteří nahlas, jiní v duchu odříkávají modlitby, mihotavé světlo svíček a chabá záře elektrických žárovek uchovávají v těsných prostorech dokonale mysteriózní přítmí. I v těch, co „věří jen své nevíře“, slovy Jiřího Žáčka, tu snadno sílí pocit, že by opravdu všechno mohlo být možné.

Venku na náměstí před chrámem vše zase rychle mizí. Nasvícené hotely, restaurace a hlavně obchody se suvenýry a halasný kšeft: Ježíš, Marie, chrám, ve dřevě, napodobenině dřeva i rovnou z plastu, obrazy, sochy, klíčenky, magnety na ledničku. Kýče mini, midi i maxi. Vše důsledně Made in China. Aby se člověk vrátil do reálného světa.
      
Pár metrů od globálního mumraje, kousek za náměstím, jsou kavárničky přece jen o něco klidnější. Logo jedné z nich si vtipně pohrává s názvem slavného hollywoodského řetězce proslulého kávou v půllitrech. Za barem dva mladí kluci, muslimové z Džanínu, úsměv od ucha k uchu. „A chcete tu kávu arabskou? Nebo italskou?“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami