Kdo někdy viděl nějaké klasické staré arabské filmy nebo televizní inscenace, musel si na ně okamžitě vzpomenout při pohledu na video, na němž Daeš (Islámský stát Iráku a Sýrie) prý upálil zaživa jordánského pilota. Ten silně přehrávaný patos z videa je až neuvěřitelný. „Hlavní hrdina“ kráčí neohroženě, s hlavou vztyčenou a vstupuje do klece, vojáci Daeše v kuklách a nezvyklých uniformách jako sochy přihlížejí, jeden z nich obřadně pokleká a pochodní zapaluje (asi) střelný prach, který pak kolem klece vytvoří ohnivý kruh... Hlavní hrdina hrdě vzhlíží ke svému osudu zpoza mříží, kolem plameny a nakonec na něj bagr nasype jakousi suť...  Je to podivné „dílko“ a jestli opravdu popisuje popravu jordánského pilota, pak je jasné, že se Daeš hodně naučil od hollywoodských scénáristů, a co víc, že zajatec hraje ochotně a nadšeně s Daešem. Je to zkrátka celé až moc tarantinovsky bizarní. Nicméně, realita někdy bývá podivnější než fikce a platí to i pro Jordánsko. Podle dostupných zpráv byl pilot ve skutečnosti popraven už 3. ledna, ale Ammán o tom zřejmě ani nevěděl. Dál vyjednával s Daešem, na jehož zrodu se svou politikou sám podílel, a dokonce zašel tak daleko, že vězněnou džihádistku, kterou Daeš hodně chtěl získat zpět, předal do rukou stařešiny jednoho z iráckých klanů sídlících v Jordánsku.

Nakonec ale Daeš „vyjednávání“ zveřejněním videa ukončil -- a Jordánsko muselo přestat hrát. Král Abdalláh II. ukončil předčasně návštěvu USA, kde si užíval šampaňského na honosných mejdanech, a podle středověkého principu „oko za oko“ nechal popravit dva vězněné členy Al Kajdy (oba byli občany Iráku), ale třetího nechal žít, protože je to Jordánec a hrozí, že by se jeho rodový klan z jihu země vzbouřil. Problémem je totiž i to, že „americká“ válka proti Daeši jordánskou společnost spíš rozděluje než stmeluje, přičemž na straně Daeše bojuje odhadem asi 1500 Jordánců a občané Jordánska aktuálně ovládají i velení kajdistické syrské Fronty al Nusrá. A když k tomu ještě navíc otec upáleného pilota tvrdí, že se jeho syn dostal do zajetí Daeše, protože ho ve skutečnosti sestřelila stíhačka Spojených arabských emirátů, dalšího účastníka „americké“ koaliční války proti Daeši, začíná být pro krále vše velmi „nepříjemné“ a z mocenského hlediska nejisté.

Abdalláh proto zkusil ukázat svým poddaným „akčnost“, pronesl něco siláckých vět, vtěsnal se do battledressu a nabídl se jim na videu, nad nímž rovněž zůstává rozum stát, byť z jiného důvodu než u toho „spalovacího“. Pro pochopení, kdo jsou hlavní západní spojenci na Blízkém východu, je shlédnutí tohoto propagandistického dílka povinné:

Vznikl dokonce dojem, že se král osobně zúčastnil silně medializovaných jordánských bombardovacích náletů proti Daeši v Sýrii, což ale sám Ammán vzápětí popřel. A nebyl přitom s to vysvětlit ani to, co že jeho letouny v Sýrii vlastně bombardovaly. Při nedostatku zpravodajských informací ze Sýrie se „koaliční“ nálety obvykle soustředí na cokoli, co piloti zahlédnou – obilné silo, dům, fabrika – a bombardují pak tyto cíle, jimž se následně „přiklepnou“ pojmy typu „výcvikové centrum teroristů“, „štáb“, „sídlo vedení“ a podobně. Jinými slovy, jordánské nálety mají ze všeho nejvíc mediálně doložit plnění králova slibu „odplaty“ a nikoli Daeši fakticky nějak uškodit.  

Každý s každým a hlavně i s teroristy

Vedle těchto píárových hrátek je ale faktem, že nejspíš nadešel čas, aby si Abdalláh začal „rovnat hledí“. Jordánský monarcha má na rukou hektolitry krve, protože je přinejmenším morálně zodpovědný za svou roli při destrukci dvou sousedních států – Iráku a Sýrie – které navíc Jordánsku nikdy nijak neublížily. Ammán podporoval GW Bushe při jeho agresi (pod vylhanou záminkou) do Iráku a poskytl své území jako nástupiště džihádu proti Sýrii. Jordánsko se prostě vždy jako poslušný pudlík postavilo na stranu USA a Saúdské Arábie a pomáhalo jim při realizaci jejich politik, které vyústily ve smrt stovek tisíc (a možná už i víc) lidí – výměnou za peníze. Například USA až dosud Jordánsku (nebo vlastně králi) ročně dávaly 660 milionů dolarů, nyní sumu navýšily na miliardu, Saúdové zase v posledních letech financují rozsáhlé investice.

Pro své vlastní přežití by Ammán logicky měl kývnout na výzvu Sýrie ke společnému boji proti terorismu, ale to mu nejspíš Saúdové, ani Washington nedovolí. Místo toho prý USA „doufají, že hněv vyvolaný brutální vraždou pilota povede k tomu, že se Jordánsko více vloží do boje proti Daeši v Iráku a Sýrii,“ míní americký magazín Slate. Podle izraelských médií král dokonce zvažuje, že by do Sýrie vyslal pozemní jednotky. Nynější Abdalláhovo „tažení“ proti Daeš tak na jedné straně mění Jordánsko ve „frontový stát“, aniž by bylo jasné, zda mnoha akutními problémy stíhané království může něco takového vůbec ustát, na straně druhé ale tím jak Spojené státy, tak především (rovněž mnoha problémy stíhaná a přímým vpádem Daeše ohrožená) Saúdská Arábie mohou získat čas a pro dohlednou budoucnost si trochu uvolnit ruce.

Tím spíš, že pokračujícím vazalstvím vůči USA a Saúdům se Jordánci z hrozby islámského terorismu nijak nevymaní. Vždyť poslední dny přinesly zprávy o tom, že vysoce postavení saúdští princové financovali Al Kajdu, měli v plánu sestřelit letoun amerického prezidenta (a oficiální americké „vyšetřování událostí“ z 11. září na to „nepřišlo“), nebo že pákistánská odnož Daeše dostávala finance na svůj „provoz“ prostřednictvím Spojených států. A aby to nebylo málo propletené, Zahrán Alúš a jeho Islámská armáda, která nyní opakovaně ostřeluje Damašek raketami, zabíjí civilisty a aktuálně své pole působnosti přesouvá i do Libanonu, byl před rokem a půl v hledáčku USA coby „spřátelený džihádista“.

K tomu se množí i spekulace, podle nichž Izrael koordinuje své vojenské útoky v Sýrii s tamními kajdisty z Fronty al Nusrá. Na reálnosti jim dodávají slova izraelského velvyslance v USA (a blízkého poradce premiéra Netanjahua) Michaela Orena. Před dvěma lety vysvětlil pozici Izraele následovně: „Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy. Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou.“ A loni v létě Oren upřesnil, že Izrael by v Sýrii viděl raději i vítězství Islámského státu než Asada: „Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké zlo, které přetrvá, pak ať je to zlo sunnitské.“ Zřejmě i to bylo jedním z hlavních témat loňského „bezprecedentního“ bruselského setkání bývalých vysokých činitelů tajných služeb Izraele a Saúdské Arábie Amose Yadlina a prince Turkího bin Fajsala. Za moderování Davida Ignatiuse z Washington Post probrali „regionální problémy“ nejspíš ke všeobecné spokojenosti, neboť Izrael byl ve finále ujištěn, že „Arabové“ s ním „už nechtějí válčit“. Právě princ Turkí je nyní ale přitom uváděn mezi hlavními sponzory Al Kajdy… A k tomu Rijád zkouší vydírat Rusko nabídkou, že sníží produkci ropy, což povede k růstu světových cen, ovšem jen pokud Moskva přestane podporovat Asadův režim. Kreml kšeft odmítl. (Mimochodem, Saúdové aktuálně zdražili ropu pro USA a Asii naopak nabídli slevu).

V geopolitické šachové hře, v níž je „válka proti terorismu“ ve skutečnosti jen prázdným pojmem a šílenci z Daeše plní roli figurek hned několika států, které se jinak dušují, že je třeba Daeš zničit, má Jordánsko – po Iráku a Sýrii třetí relativně sekulární a moderní arabský stát „ve frontě“ na zničení -- ve skutečnosti cenu pěšáka. A životnost takové figurky nebývá z nejdelších.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami