Zpráv o ruských ztrátách po americkém náletu u východosyrského Dejrizoru přibývá snad geometrickou řadou – americké bombardéry, včetně těch strategických B52, prý zabily od několika až po šest stovek ruských žoldáků z tzv. Wagnerovy soukromé armády, která sama o sobě ovšem v Sýrii čítá „jen“ několik stovek mužů. Je příznačné, že se i český mediální mainstream při navyšování čísel odvolává na takové zdroje, jakým je „uralský regionální server Znak“. Nicméně některé ruské nacionalistické portály opravdu mluví až o šesti stech obětech z řad „ruských vojáků“ (s důrazem na ono „ruských“), očividně ve snaze „našlehat“ před prezidentskými volbami tu správnou náladu a pomoci kandidátům, kteří s tou Amerikou už konečně „přestanou zacházet v rukavičkách“…

I podle těchto zdrojů jsou ve hře ropné a plynové zdroje na východě Sýrie, na nichž by se Rusko – zastupované koncerny Gazprom, Rosněfť a "napojenými" oligarchy -- chtělo finančně „zahojit“ a získat zpět náklady za účast ve válce. Žoldáci od Wagnera placení podle všeho těmito ruskými koncerny společně se syrskými oligarchy se proto vydali k nefunkční rafinerii Conoco, na jejímž převzetí se dohodli s místními arabskými klany, údajně přitom ostřelovali okolí štábu „amerických“ syrských demokratických sil (SDF) a stali se terčem amerických „obranných náletů“. Poněkud jiný příběh popisují syrští „Lovci Daeše“ – zpozorovali prý v oblasti pohyb skupiny teroristů, vydali se jim odříznout cestu a dostali se pod „obranné nálety“ USA, při nichž bylo zabito deset příslušníků těchto elitních jednotek.

Představa, že nálety, byť trvající tři hodiny, dokážou v poušti zabít stovky ozbrojenců najednou, se zdá být poněkud přitažená za vlasy, ale pokud se tyto zprávy přesto ukážou být pravdivými, lze předpokládat, že „Wagner“ dopodnikal, protože o jeho vojenské „služby“ už zájem jen tak nikdo mít nebude. Až dosud přitom „Wagner“ v Sýrii zajišťoval bezpečnost některých ropných a plynových zařízení, stejně prý jako ruských základen v Hmejmímu a Tartúsu, a po boku syrských oddílů se účastnil i některých bojových operací. Reálnější údaje zatím mluví ale jen o několika mrtvých žoldácích, maximálně o dvou desítkách, a i tyto ztráty například podle expertů citovaných opoziční Novoj Gazetoj prý spadají na vrub „chyby“ nebo „zrady“.

Stejně pozoruhodnou představu nabízí i šéf Pentagonu Jim Mattis, který prý stále nemá nejmenší tušení o tom, že by při amerických náletech měli být zabiti nějací Rusové. A přitom tvrdí, že celá operace nemohla být koordinována ruským velením v Sýrii, ale ví o ní jen to, co se dozvídá ze „zpráv pocházejících z… otevřených médií“ v Moskvě!

Současně ale platí, že americké nálety musely být předem připravené, neboť shrnutí Pentagonu mluví o týden trvajícím „formování oddílu o velikosti praporu“ vyzbrojeného „dělostřelectvem, tanky a různými raketovými systémy a granátomety“. (A ani s tímto arzenálem při svém „útoku“ na SDF nic netrefili a stříleli o půl kilometru vedle!) A současně musí platit také to, že o vývoji kolem takto vyzbrojené jednotky muselo vědět i ruské velení v Sýrii. Je vcelku logické, že zatímco ruští nacionalisté mají před volbami tendenci počty „svých ruských“ padlých nadsazovat, Kreml bude ze stejného důvodu naopak čísla potlačovat… Jak Moskva, tak Washington se tedy mohou aktuálně tvářit, že se vůbec nic nestalo. Bylo by zajímavé zjistit, o čem si Donald Trump povídal s Vladimirem Putinem, když mu čtyři dny po náletu telefonicky vyjadřoval soustrast s letounem, který se zřítil u Moskvy a na jehož palubě zahynulo sedm desítek cestujících. Sám Mattis přitom ale vylučuje, že by nálet měl být předzvěstí nějaké „větší války“. S tím souhlasí i přední ruský expert na Blízký východ Vitalij Naumkin: „Nikdo nechce rozpoutat válku kvůli dobrovolníkům nebo žoldákům, které tam nevyslal stát a kteří se stali oběťmi Američanů.“

Suma sumárum, Američané podle všeho – poprvé v syrské válce – prolili ruskou krev a byla to s největší pravděpodobností předem vykalkulovaná akce, která měla nakreslit dělící čáru mezi americkým a ruským vlivem v Sýrii. Měsíc před volbami dělá Kreml mrtvého brouka, i když to Putinově image rozhodně nepomáhá. Na druhou stranu platí, že není vůbec jasné, zda bude s to Washington se svými asi dvěma tisíci vojáky v Sýrii podobnou akci ještě někdy vůbec zopakovat, jinými slovy, do jaké míry mu bude „realitou v terénu“, ať už ruskou, syrskou, íránskou či nějakou kombinovanou, umožněno dlouhodobě hájit ropné a plynové zdroje východní Sýrie, které jsou pro Damašek a jeho budoucí ekonomické přežití klíčové. Ruský ministr energetiky Alexandr Novak v úterý oznámil, že Moskva s Damaškem podepsaly „cestovní mapu“ obnovy a rozvoje ropných a plynových polí. Je velmi pravděpodobné, že ať už žoldáků u Dejrizoru padlo bůhvíkolik, jejich smrt souvisí právě s touto dohodou.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami