Budoucí saúdský vladař, korunní princ Muhammad bin Salmán, absolvoval „popularizační“ cestu po USA, Francii a Británii, přičemž všude našel vládní i podnikatelské pochopení pro svou brtání domácí politiku, nenávist vůči Íránu i bezedné zásoby zbraní pro svou agresi proti Jemenu, která pokračuje už třetím rokem a z níž západní zbrojovky a jejich politici miliardově tyjí, bez ohledu na počty jemenských obětí. Největší poprask ale MbS vyvolal rozhovorem pro americký The Atlantic, v němž na počátku dubna v zásadě -- a přelomově otevřeně – uznal právo Izraele na území. Není to sice ještě úplné uznání Izraele, ale…

Nicméně, cynik by podotkl, že je otázkou, jestli vlastně věděl, o čem že to mluví. Princ, absolvent Rijádské univerzity, na níž by si žádný profesor se základním pudem sebezáchovy netroufl takto vysoce postaveného studenta oznámkovat jinak než „výborně“, totiž ve stejném rozhovoru kupříkladu tvrdil, že v Egyptě za studené války panoval komunismus, že Francie je už od vzniku USA monarchií, že anglická královna vládne absolutisticky, že jeho předci vládli celému arabskému světu, a nad tím vším se mu ještě podařilo v zásadě popřít, nebo přesněji „přehlédnout“, holocaust konstatováním, že nacisté se snažili jen „dobýt Evropu“, zatímco ten arcisatan Írán chce „dobýt celý svět“…

Normální smrtelník už by se stal terčem všemožné kritiky kvůli popírání holocaustu, ale MbS, který se mimo jiné chlubí, že má „v kapse“ Trumpova zetě Jareda Kushnera, se v reálu proměnil ve váženého hosta americké židovské lobby a přítele Hollywoodu a jeho hvězd, s nímž Bílý dům projednává vyhlídky na „co nejrychlejší“ budování jaderné energetiky v Saúdské Arábii, současně ignoruje saúdskou účast na teroristických útocích z 11. září i saúdský sponzoring Daeše a dalších teroristických organizací...

To vše je možné, neboť MbS obráží Západ s image „nové tváře na mezinárodní scéně“, ale především s velkoryse otevřenou peněženkou, z níž ve všech navštívených zemích nabídl miliardy petrodolarů zbrojovkám, ale i firmám ze sféry infrastruktury nebo vyspělých technologií. Prezidenti a premiéři západních států, včetně Donalda Trumpa, který už loni uzavřel s Rijádem dohody o dodávkách zbraní za 400 (!) miliard dolarů, jsou při pohledu na další desítky a stovky miliard (pro korporace a tím ve finále i pro sebe) u vytržení, a tak vyzdvihují takové „přelomové reformy“ jako první „pohlavně smíšený“ koncert v saúdských dějinách nebo první kino, zatímco ale kapitál od Saúdů mizí už šestým rokem… Možná právě tato princova „kulturní inklinace“ například francouzského prezidenta Emmanuela Macrona inspirovala k tomu, že s ním povečeřel přímo v Louvru a rozjednal i otevření pobočky Francouzské opery v Rijádu (plus zbrojní a jiné obchody za 18 miliard dolarů).

Bez skrupulí (a se strachem)

Zmínka o právu Izraele na území byla z hlediska MbS pokusem o vysokou hru. Vliv proizraelské lobby na politiku Spojených států je dostatečně známý, a tak, pokud MbS chce opravdu zničit svého šíitského arcinepřítele, čili íránský režim, a dovést Spojené státy k útoku na Teherán, musí mu být jasné, kterými cestičkami se k cíli dobrat nejsnáze. Přes Izrael a jeho lobby. Učinil tak ale neobratně, že si možná sice opravdu otevřel dveře k proizraelské lobby v USA, ale současně si je v zásadě zabouchl na Blízkém východě. Jeho otec a stále ještě král Salmán musel totiž na následném summitu Ligy arabských států pracně zahlazovat výroky svého syna a vysvětlovat, že Saúdská Arábie, ochránce dvou nejposvátnějších míst islámu, v žádném případě nehází své muslimské palestinské „bratry“ přes palubu, a že nesouhlasí s přesunem americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma… To vše jsou v regionu velice citlivá témata, obzvláště v době, kdy izraelská armáda dál zabíjí neozbrojené demonstranty v pásmu Gazy.