Místo toho spolu vydrželi 50 minut o samotě, poté jednali v širších týmech a nakonec sršeli superlativy a podepsali „významný dokument“, který prý bude pro svět „významnou změnou“.

Zpátky na zem. Severokorejský diktátor Kim Čong-un od summitu s Donaldem Trumpem podle všeho očekával navázání vztahů s USA a americké bezpečnostní záruky, za což byl výměnou ochotný nabídnout plné jaderné odzbrojení. A podle dostupných zpráv právě to i získal. Je samozřejmě ironií, že plné jaderné odzbrojení fakticky slíbil už v dubnu svému jihokorejskému kolegovi (a především pak svým čínským patronům), stihl dokonce už za asistence světových televizí zlikvidovat svůj jaderný polygon, a tak fakticky na summitu v Singapuru nenabízel žádné „nové zboží“. A co víc, ve skutečnosti nabídl jen „směřování“ k jadernému odzbrojení, bez jakýchkoli časových rámců, byť podle Trumpa s tím vším Kim začne „okamžitě“. Ale i tak severokorejský lídr na oplátku prý opravdu dostal „bezpečnostní záruky“ a příslib „dalších a dalších schůzek“. Z toho chtě nechtě vyplývá, že je prezident USA, toho předvoje světové demokracie, ochotný zajistit bezproblémové pokračování totalitní diktatury, o jejímž každodenním fungování máme sice jen velmi nejasné, ale zato dokonale pesimistické představy. A slibem dalších schůzek je navíc připravený nově nalezenému severokorejskému „příteli“, jímž ještě nedávno opovrhoval coby „Rakeťákem“, dodat mezinárodní prestiž – a splnit mu tak další z jeho dětských snů.

Co za to vše Donald Trump získal? V praxi snad jen vyhlídku na Nobelovu cenu za mír. Pro Trumpa osobně to může být sice významná meta, ale z hlediska mezinárodních vztahů je to přece jen „slabé“.

Nicméně, na celý singapurský summit lze samozřejmě pohlížet i z jiného úhlu. Způsob, s jakým Donald Trump přistoupil ke svým nominálně nejdůležitějším spojencům ze skupiny G7 nebo razance, s níž zrušil Obamovu dohodu o íránském jaderném programu, napovídají, že Trumpovy dnešní postoje nemusejí mít zítra cenu zlámané grešle. Ostatně, o bezjaderném Korejském poloostrově na summitu mluvila jen Severní Korea, Spojené státy se k ničemu podobnému nezavázaly. A Severní Korea si to jistě uvědomuje, nejspíš i proto se zavázala jen ke „směřování“, a počká si, co bude dál, neboť míč je na americké straně. Lze ale přinejmenším předpokládat, že Pchjongjang pro nejbližší období alespoň prodlouží přestávku v testech balistických raket schopných nést jaderné hlavice, což bude možné vnímat jako první alespoň trochu hmatatelný výsledek celého procesu. A lze současně předpokládat, že s dalšími rozhovory Pchjongjang nijak spěchat nebude, protože hlavním cílem je držet Spojené státy „na distanc“, zatímco budou pokračovat rozhovory skutečné – a proto důležitější – s Jižní Koreou. Koneckonců, právě vztahy Severu s Jihem jsou zásadní pro „snahy vybudovat trvalý a stabilní mírový režim na Korejském poloostrově“, jak praví dokument, který Trump s Kimem podepsali. A Čína s Ruskem budou na tento proces zblízka dohlížet.

Přitom má ale Pchjongjang „poněkud“ smůlu, protože ono odzbrojení před Trumpem už slíbil Jižní Koreji a Číně, na nichž je přece jen reálně závislý, což o Spojených státech říci nelze. Čili, lze předpokládat, že se bude jaderných zbraní zbavovat, ať už Trump své sliby dodrží či nikoli. A to pro změnu vědí i u Trumpů, a tak začali zlehka, „zmrazením“ současných vojenských manévrů na jihu Korejského poloostrova...

Nutně se tedy vtírá otázka, proč se takový jalový summit vlastně konal. Ponecháme-li stranou Trumpovu nobelovku, je samozřejmě obecně vždy lepší, když znepřátelené státy jednají, než aby třeba válčily. A k tomu se uspořádáním summitu podařilo Trumpovi „vyhrát jedno kolo“ v souboji s jestřáby v USA, Jižní Koreji a Japonsku. A nadto je tu hlavní Trumpův píárový trumf darovaný Republikánské straně před blížícími se volbami – summitem s Kimem a možná i pozvánkou Kimovi do Bílého domu udržel alespoň zdání, že jsou USA stále supermocností s globálním vlivem, na níž v Asii dál aspoň někomu záleží.

(text je rozšířenou verzí poznámky pro E15)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.