Obranné linie džihádu ve východním Aleppu se začaly bortit 27. listopadu. Vládním jednotkám a jejich spojencům, a to včetně oddílů kurdské YPG, se od té doby podařilo nejprve celou oblast rozdělit a poté osvobozovat další a další čtvrti, přičemž po týdnu ovládají asi 60 procent východní části Aleppa. Ze strachu z dalšího obklíčení džihádistické oddíly ze severní části zamířily na jih, zatímco civilisté se rozutekli všemi směry, převážně pak do „syrského“ Aleppa. Chaos usnadnil vládním oddílům postup i do jižních čtvrtí, díky čemuž se džihád dostal pod tlak prakticky ze všech stran.

Příčiny rychlého džihádistického kolapsu nejsou zatím přesně známy. Ve hře může být například hluboká demoralizace v řadách džihádu po vnitřních bojích z konce listopadu, zrada nebo třeba i zákulisní vyjednávání, které Rusko v Turecku – marně -- vedlo se zástupci rebelů. Možná je pravda ale jednodušší a džihádu ve východním Aleppu po půlročním obklíčení vládními vojsky prostě jen došly zásoby munice a už nedokázal zbrojní i početní převaze vzdorovat. Jejich pokus o protiofenzívu selhal a nepomohlo ani píárové přeskupení své koalice, v jejímž čele až dosud vůdčí Al Kajdu vystřídala teoreticky přijatelnější a Tureckem podporovaná Armáda Levanty. Například The Independent totiž situaci shrnuje konstatováním, že bez ohledu na silácké proklamace politiků nebo médií se Západ ve skutečnosti už rozhodl situaci neprotahovat, nijak džihádu už nepomáhat a nechat ho v Aleppu prostě padnout.

Tento fakt se nyní ale poněkud ztrácí v další slovní přestřelce, která se konkrétně týká humanitární pomoci východnímu Aleppu. Rusko viní Británii, Francii a četné mezinárodní organizace z toho, že zatímco neustále varují před humanitární katastrofou v džihádistické části města, samy odmítají tamním civilistům dodávat humanitární pomoc a po osvobození 40 procent východního Aleppa prý s nabídkami pomoci skončila i OSN, byť ruské letectvo zastavilo nálety na oblast už před skoro padesáti dny, navrhlo na dvě stovky humanitárních koridorů do východního Aleppa a nabídlo světové organizaci pro dodávky vojenskou ochranu. Rusko tvrdí, že – nejspíš ještě před koncem roku – do Sýrie doveze prý až 100 tisíc tun pšenice, do východního Aleppa prý dodalo 150 tun pomoci, a vyzývá Západ, aby v případě, že pomáhat nechce, alespoň „přestal překážet“.

Ruští ženisté už zahájili odminovávání osvobozených čtvrtí východního Aleppa a ať už bude celkové ovládnutí džihádistických čtvrtí trvat ještě dny či týdny, výsledek bitvy je podle všeho zřejmý. Pro Damašek to bude významné vítězství na bitevním, ale i politickém poli, pro syrskou „opozici“ bude dopad zdrcující – někteří sice nejspíš budou ochotní válčit „až do konce“, ale značná část si nejspíš uvědomí, že bez východního Aleppa a s vyhlídkou na Donalda Trumpa v Bílém domě už jakékoli pokusy o svržení Asadova režimu nemají naději na úspěch. Trump totiž nejenže neuznává existenci „umírněných rebelů“, ale nově se také zříká dosavadní politiky „změny režimů“, místo níž prý hodlá navázat spolupráci se všemi, kdo bude bojovat proti Islámskému státu a dalším radikálním islamistickým teroristům… A to je formulace, kterou v zásadě opakuje i Asadův režim.

USA mimo hru

Washington na konci listopadu při pohledu na krach Al Kajdy ve východním Aleppu jako by zkoušel „stíhat vlak“ a zachránit džihád ve východním Aleppu: „Kerryho snahy lze označit za mimořádné, protože ještě nikdy nebylo tolik telefonátů mezi ministrem zahraničí USA a ruským ministrem zahraničí ohledně jediné věci -- Sýrie,“ prohlásil Putinův poradce Ušakov. „Je ale těžké odhadnout naděje na dosažení dohody s Washingtonem o Sýrii dokud tato administrativa neukončí svou práci.“ Ačkoli podle Kerryho obě země hledají „společné řešení aleppské krize“, což podle Ruska spočívá v americké schopnosti vyvést zbytek džihádu z východního Aleppa na sever Sýrie, do oblasti, u tureckých hranic, role USA je čím dál menší. Tím spíš, že se ukazuje, že stejně jako od prvních únorových pokusů o dohodu nemá Washington na džihád žádný reálný -- natož „pacifikační“ -- vliv, tím spíš v době, kdy se četné islamistické skupiny v Sýrii hodlají – po Trumpově „zradě“ -- zařadit pod hlavičku Al Kajdy a hledat pomoc u Saúdů. Třeba Financial Times připomíná, že zástupci Ruska a Turecka i proto jednali v Ankaře s představiteli pestré škály syrského džihádu „za zavřenými dveřmi“, společně předložili „aleppským“ ultimátum a nechali Američany v naprostém nevědomí o tom, co se vlastně děje.