V posledních týdnech došlo ke krachu 16. největší banky Spojených států (Silicon Valley Bank) a také menších Signature bank, Silvergate bank, odkupu Credit Suisse a výprodeji akcií Deutsche bank. To způsobuje otřesy napříč finančními trhy a poukázalo na problém, o kterém se dosud nemluvilo. S rapidním růstem klíčových úrokových sazeb došlo k poklesu cen dluhopisových aktiv a potažmo nárustu výnosů těchto dluhopisů. Pro mnohé banky dluhopisy tvoří nezanedbatelnou část jejich rozvahy. Jelikož ty ztratily desítky procent ze své hodnoty v posledních dvou letech, banky nyní mají výrazné nerealizované ztráty.

Pokud tedy dojde k tzv. „bank runu“, kdy si větší počet klientů bude chtít vybrat své vklady z banky, je banka nucena tyto ztráty realizovat, a tím se zvyšuje riziko insolvence, což se nelíbí ostatním klientům, a to může vést k dalším výběrům, dokud banka nezkrachuje. Je to svým způsobem sebenaplňující se proroctví. Ceny dluhopisů v čase znovu porostou, a tedy tyto nerealizované ztráty, které teď banky mají jsou pravděpodobně jen dočasné. Nejedná se tudíž o stejně seriózní problém, jako v roce 2008 kdy banky držely velké množství takřka bezcenných derivátových produktů. Dluhopisy, obzvlášť státní patří mezi bezpečné a kvalitní investiční aktiva, jejíž hodnotu garantuje příslušný stát. Současná krize je tak spíše krizí psychologickou a odhaluje společnosti s nedostačujícím risk managementem ve světle vyšších úrokových sazeb.

Exodus kapitálu z bankovních institucí urychluje také fakt, že banky nejsou ochotny poskytnout konkurenceschopný výnos na depozita, a tak se dluhopisy jeví jako atraktivnější alternativa. Jinými slovy, dluhopisy se nyní jeví jako výnosnější a bezpečnější úložiště prostředků, neboť krach vlády nebo firmy, která je vydala se zdá být méně pravděpodobný než krach banky. Bankovní instituce budou nyní nuceny zatraktivnit nabízený výnos na vklady, aby zabránily dalšímu odtoku kapitálu. V kombinaci s již relativně přísnými úvěrovými podmínkami to povede k dalšímu zpřísnění, a ještě dražšímu nabízenému dluhu. Přísnější regulaci bank v reakci na bankovní krizi slibuje i americká vláda. To vše může výrazně přiškrtit ekonomický růst ve Spojených státech.

Sám šéf Fedu Jerome Powell to během tiskové konference po středečním FOMC shromáždění potvrdil. Uvedl, že účinek krize v bankovním sektoru na ekonomiku lze vnímat jako zvýšení úrokové sazby o jemu neznámou hodnotu s neznámo jak dlouhým účinkem. Ekonomové odhadují, že je tento účinek ekvivalentem 0,25% – 1% zvýšení úrokových sazeb. Historicky výrazné zpřísňování úvěrových podmínek vedlo se zpožděním k exponenciálnímu růstu míry nezaměstnanosti. Taková situace nastala ve Spojených státech v letech po 1999, také po 2007, v roce 2020 a nyní znovu úvěrové podmínky extrémně zpřísňují. Kromě rostoucí nezaměstnanosti pak následovala i recese. V tomto scénáři se ziskové marže společností ocitnou pod ještě větším tlakem a mohlo by tak dojít k výraznějšímu přecenění na akciových trzích.

Data zatím spíše ukazují, že americká ekonomika má lehce tendenci k expanzi od počátku roku. Například spotřebitelská aktivita, data z pracovního trhu, inflace a PMIs poukazují na tento průběh. Podle Powella za tím může stát teplejší počasí, které přispívá k větší aktivitě. Západní ekonomika zatím ještě přežívá bez větších výzev díky úsporám z post-pandemické expanze. Ekonomický růst zatím také výrazně podporuje sektor služeb, který je velmi aktivní a je největší překážkou v boji proti inflaci, podle vyjádření Fedu. Americká ekonomika tak bude mít tendenci spíše oslabovat v tomto roce a větší zpomalení se může dostavit v létě, díky opožděnému efektu úrokových sazeb a nyní také zpřísnění úrokových podmínek.

Světlá stránka toho je, že konec cyklu zvyšování sazeb je díky tomu blíže. Nyní bych odhadoval, že se úrokové sazby nedostanou na úroveň těsně pod 6 %, ale mohou se zastavit kolem 5,3 %.