Během víkendu vypuklo v Rakousku politické zemětřesení, jehož dopady a důsledky pro politický systém země budou poměrně dalekosáhlé. Vicekancléř a dlouholetý předseda vládní Svobodné strany Rakouska (FPÖ, Svobodní) Heinz Christian Strache byl nucen rezignovat poté, co německý deník Süddeutsche Zeitung a další média zveřejnily videonahrávku (dle všeho pořízenou někdy v létě roku 2017, tzn. ještě před posledními parlamentními volbami u našich jižních sousedů), na které Strache v povznesené náladě „žongluje“ s miliony eur a slibuje jakési „vyjednavačce“ blíže neurčeného ruského oligarchy masivní státní zakázky, jestliže její chlebodárce příslušně finančně podpoří FPÖ v předvolební kampani.

Stracheho neomlouvá nic

Podle všeho je dost dobře možné, že celá akce byla nejspíše sehranou akcí, ať už že strany tajných služeb (rakouských či jiných) nebo něčím na způsob „skryté kamery“ (v této souvislosti se hovoří o německém satirikovi Janu Böhmermannovi, který, jak se po uveřejnění nahrávky ukázalo, některé její pasáže citoval ve svých pořadech již před několika měsíci, takže ji minimálně viděl). To vše ovšem nijak neomlouvá Stracheho chování, politik v této pozici si obdobné chování prostě nesmí dovolit, a je lhostejné, jaké jsou okolnosti. Jinak řečeno, musí počítat s trestem, pokud vše vyjde najevo.
Nejzajímavější na celé záležitosti, která má potenciál přepsat podobu rakouské politické scény možná nejvýrazněji za celé období tzv. II. republiky, je tak asi otázka, kdo jí orchestroval a řídil, tedy cui bono. Jinak řečeno, kdo mohl mít takto silný zájem na likvidaci Stracheho a paralyzaci FPÖ?

Na V4 bude už ve věci migrace přísnost

Vzhledem k načasování lze asi vyloučit, že by se jednalo o akci rakouské opozice dominované sociální demokracií. Pokud nahrávka vznikla ještě před rakouskými parlamentními volbami, použili by ji okamžitě, pročež by vláda rakouských lidovců s FPÖ vůbec nevznikla. V souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu a s „německou stopou“ v případě vlastnictví a uveřejnění nahrávky se nabízí například snaha o „setnutí“ jedné z hlav širšího evropského euroskeptického hnutí, jehož je FPÖ (zejména jakožto vládní strana) důležitou součástí. Nejvíce indicií směřuje ovšem zřejmě přímo do rakouského vládního tábora respektive do útrob rakouské exekutivy. Likvidace FPÖ totiž může velmi prospět lidoveckému kancléři Kurzovi. Může mu rozvázat ruce na evropské (EU) úrovni, kdy nedávno představil ambiciózní plán revize Lisabonské smlouvy, který by mj. znamenal nastavení přísnějších sankčních mechanismů proti „neposlušným“ členským státům (např. těm zemím, které odmítají akceptovat nařízení EU v oblasti azylové a migrační politiky; psal jsem o tom již zde:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Dolezal-Rakousky-kancler-Kurz-zada-sankce-pro-zeme-zpecujici-se-legislative-EU-o-migraci-581688 ). Kurz dokonce při představování tohoto plánu hovořil o „pravicových populistech jako o největším nebezpečí pro Evropu“. Ze skandálu, do něhož se namočil Strache, může Kurz těžit rovněž v předčasných volbách, protože volba lidovců bude pro zklamané exvoliče FPÖ přirozenou první alternativou.

Zítra se bude slídit všude

Nelze vyloučit ani zapojení rakouského „deep state“, protože zástupci nominovaní FPÖ dosud v rámci vlády a koalice řídili i klíčové resorty zahraničních věcí, obrany a vnitra, a to včetně příslušných jim podřízených tajných služeb. A ministři Svobodných podnikli v poslední době v této oblasti několik významných změn, včetně personálních změn na vedoucích postech tam, kde například byly pochybnosti o loajalitě (pouze) Rakousku. V blízké době se možná dozvíme ještě více. Začíná se totiž už hovořit o tom, že uveřejněná nahrávka nebyla jedinou svého druhu.

Rok před terorem

Závěrem se zmiňme ještě o jedné, jen zdánlivě nesouvisející, záležitosti: Letos na jaře vyšlo najevo, že vrah z mešit ve městě Christchurch Brenton Tarrant poslal začátkem roku 2018 (tedy více než rok před svým teroristickým činem) finanční dar ve výši 1500 eur rakouské odnoži organizace Generace Indentity (GI), což je evropské konzervativní patriotické hnutí mládeže, jehož některé názory jsou blízké FPÖ. Rakouská pobočka GI také s FPÖ ad hoc spolupracovala, zejména na regionální úrovni. Po zveřejnění o zmíněném daru se v rakouských liberálně-levicových médiích rozběhla proti GI poměrně brutální kampaň. Když pak vyšly najevo její kontakty s FPÖ, nastal tlak i na Svobodné. Strache se poté opakovaně (až rituálně) od GI distancoval, přestože k tomu neexistoval jediný racionální důvod a přestože GI Svobodným léta velmi efektivně pomáhala. Ani tento akt úlitby (a nebyl jediný) mediálně-politickému mainstreamu a kancléři Kurzovi Strachemu nijak nepomohl. Naopak, spíše část kmenových voličů ztratil. A teď ztrácí i svůj samotný politický život...