Bombardován myšlenkou knihy a euro voleb nejde nevidět spojení. Demokracie bez povinnosti a zodpovědnosti je vlastně anarchie. Před několika lety, jsem při svém prvním přímém přenosu do České televize zakončil svůj projev antickou myšlenkou: „Slušní lidé, kteří se nezajímají o chod veřejného dění, se poté nemohou divit tomu, že jim vládnou lidé neslušní. Dnes jsme národem lidí, kteří v drtivé většině nadávají na všechny a všechno dotýkající se politiky, ale účastníme se voleb v takto minimálním počtu, že se nemůžeme  divit tomu, že nás čeká „peklo“ nejtemnější.

U exprezidenta Klause jsem si vždy cenil toho, že málokdy, ne-li nikdy, použil slova: „já jsem vám to říkal“. Proto se nebudu zpronevěřovat tomu, čeho si vážím. Nicméně když jsem byl i jen krátký čas ve vrcholové politice, jako místopředseda vládní strany, trval jsem na tom, že veškerý problém naší země a společnosti není problém materiální, ale morální. Právě ona Dantovská doba morální krize měla a má za následek většinu našich problémů. Stále platí Baťovo „ekonomická krize má počátky v krizi mravní“.

Problém není  sama nemravnost, či mravnost lidí, ale neochota obyvatel a většiny společnosti se  aktivně postavit za, a nebo proti nemravnosti. Ono nebát se a nekrást je málo, dnes by mělo znít: „nebát se a postavit se proti kradení“. Nekrást by mělo být samozřejmostí.

Jako společnost jsme stále mladí, klackovití a neukotvení v demokracii, respektive v povinnostech, které k nim náleží. Ano, jsem hluboce přesvědčený o tom, že v demokracii máme mít své povinnosti. Třeba jít k volbám. Jako každý jiný systém, je demokratická společnost věcí živou a měnící se. To co je živé a chce přežít, musí projevit určitou odvahu. Odvahu reagovat a tvořit, měnit a neustrnout. Možná, že přichází doba, kdy by stálo zato zamyslet se vůbec nad tím, kam se demokracie naší doby posunula a co přináší a přinesla. Možná, by stálo zato vrátit se k původním myšlenkám těch, kteří demokracii přivedli ke zrodu.

Demokracie bez povinnosti a zodpovědnosti je vlastně anarchie. Pokud jsem součástí společnosti a jejích procesů, měla by z toho pro mne možná plynout nejen práva a výsady, ale i povinnosti. Třeba povinnost jít k volbám. Nikoliv někoho zvolit, ale jít k volbám, aby má vlastní lenost jako zdroj nezájmu  nehledala  výmluvu v chování jiných. Možná, že právo podílet se na vymoženostech společnosti by mělo být spojeno s tím, že jsem jejím platným členem, v rámci svých možností. Stejně tak, jako se člen rodiny má právo zúčastnit dobrého oběda, pokud se podílí na chodu domácnosti. Jinak je jen návštěvou.

Nejtemnější části Dantova pekla, jsou tu pro ty, kteří morální krizi vidí, komentují, ale zůstávají stranou, jen u myšlenek, či slov odsudku. Přesně takto, si své nejtemnější kouty pekla i vytváříme.