Absolutně jako první země světa sáhla k opravdu drastickým omezením Česká republika, zejména zavedla plošnou povinnost nosit roušky, které nositele před nákazou COVIDem-19 nechrání, zlikvidovala volný pohyb zboží, služeb a osob v schengenském prostoru a zavřela své obyvatele do vězení s názvem Česká republika. Zřejmě česká vláda kálela pod sebe strachy, že by se vlivem epidemie mohl český zdravotnický systém náporem na lůžka intenzivní péče, na počet dýchacích přístrojů a na zdravotnický personál zhroutit. Křivka průběhu počtu nakažených se vládními opatřeními zploštila, avšak více, než bylo nezbytné. Proč?

Ekonomika ČR je silně závislá na exportu a to především do eurozóny a zejména do Německa. Ve Spolkové republice Německo je nárůst počtu nemocných potřebujících hospitalizaci taktéž přibrzďován různými protiopatřeními, zaváděnými postupně a s rozmyslem, ne překotně jako v ČR a zdaleka ne tak restriktivními, takže německá křivka rozložení nakažených potřebujících hospitalizaci roste rychleji. Následkem toho se musí zákonitě i dříve se vrátit do běžných hodnot. Epidemie COVIDu-19 odezní dříve než v Česku a SRN se bude moci vrátit k běžnému fungování ekonomiky dříve. ČR bude v té době epidemie ještě probíhat, protože její průběh česká vláda přetlumila přehnaně restriktivními opatřeními obávajíc se zhroucení zdravotnictví, takže ekonomika českého státu se bude nalézat, na rozdíl od Německa, ještě v útlumu. Bude-li to trvat delší dobu, tak se dovozci v eurozóně poohlédnou po jiných dodavatelích než českých a z Česka pak nezbude ani montovna. Inu, důsledek toho, koho si Češi zvolili do čela státu.

K tomu in spe přistupuje i další nevýhoda pro české hospodářství. Evropská unie pracuje na jakési obdobě Marshallova plánu pro obnovení ekonomik členských zemí. Zde si mohou Češi vydechnout, protože se jim dostane podpory v různých formách z titulu členství ČR v EU. Jenže je zde též druhá věc, o jejíž realizaci se vážně uvažuje a která se bude týkat pouze zemí eurozóny.

Předluženým zemím, například Itálii, která by se pro obnovu hospodářství po epidemii musela znova enormně zadlužit, což regule EU nepřipouštějí, musí pomoci nějaká ekvilibristika Evropské centrální banky (ECB). A tou by mohlo být tzv. shazování peněz z helikoptéry. To nespočívá pouze v tom, že každému obyvateli státu eurozóny se pro zvýšení jeho utrácení (spotřeby) připíše jednorázově určitá částka na konto – mělo by se jednat asi o 10 000 € - a tím se povzbudí poptávka v eurozóně, nýbrž i to, že zadlužené státy a jejich vlády obdrží od Evropské centrální banky nově pro tento účel vytištěné miliardy eur, aniž by je musely kdy splatit. Jde vlastně o věčnou půjčku, která nebude nikdy vrácena, natož úročena, tedy ani nezvýší veřejný dluh státu ani o cent.

Česko má k záchraně své ekonomiky dost konvenčních zdrojů, může se celkem značně zadlužit, aniž se mezinárodní investoři začnou obávat možné platební neschopnosti. Pokud dluh českého státu poroste rychleji než dluh zemí eurozóny, což lze při shazování helikoptérových peněz pokládat za pravděpodobné, tak poroste i výše úroků z něj, dluh se prodraží. Ale i bez zvyšování úroků země následkem samotného státního dluhu, který půjde výhradně k tíži ČR, zchudne, nebo alespoň se její zotavování ze současné situace ztíží a prodlouží. To vše jen kvůli tomu, že čeští politici se postavili proti přijetí eura a že je ČR jako měnu dosud nemá.