K jednotlivým bodům, prvními uvozovkami v jednotlivých odstavcích je vymezen Kuklíkův text:

„Československá diplomacie neměla sílu zabránit tomu, aby se menšinový problém stal otázkou mezinárodně politickou, která hrozila díky čs. spojeneckým vazbám přerůst do evropské války.“ Ve Versailleské mírové smlouvě v článku 86 a v Saint-germainské v článku 57 se shodně praví: „Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými (Společnosti národů), přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.“ Tedy i secesi území! Čili od začátku své existence byla ČSR vystavena i riziku změny hranic, když soužití Čechů s jiným národem v ČSR nebude vyhovovat. Že by to panu Kuklíkovi nebylo známo, nebo si to spíše přál zatajit?

„Německé vojenské velení naplánovalo proti Československu válku. Ve vojenských směrnicích z 24. června 1937 označovalo útok na Československo jako Fall Grün. V listopadu 1937 se uskutečnila tajná porada Hitlera s německými generály, na níž Hitler vytyčil hlavní linii své politiky vůči střední Evropě. Agrese měla směřovat nejprve vůči Československu a Rakousku.“ Ve skutečnosti, podle Akt k německé zahraniční politice (ADAP) vydaných spojenci v 50. letech ve SRN, stojí, že Hitler 5. 11. 1937 v řeči na schůzce nejvyšších velitelů branných sil Německa uvedl své představy vývoje. Většina se týkala vyzbrojování Německa a zásobování surovinami, ale pak Hitler oznámil své odhodlání vojensky dobýt za vhodné mezinárodní situace Československo a připojit Rakousko, což zdůvodnil rozšířením životního prostoru a báze pro výrobu potravin, oboje v časovém horizontu 1943–1945, protože v těchto letech dokončí Říše proces vyzbrojení a výzbroj by při dalších letech zastarala. Německý generální štáb pojal přepadení Čes-koslovenska do svých strategických plánů o měsíc později, 7. 12. 1937, takto: „Válečným cílem operace Grün je vždy náhlé zabrání Čech a Moravy za současného řešení ra¬kouské otázky ve smyslu jeho připojení k Německé říši.“ Proč se pan Kuklík uchyluje k falešné souslednosti dějů a chybnou datací události předsouvá?

„Ostatně Henlein v tajném dopise A. Hitlerovi 19. listopadu 1937…“ Jenže onen dopis byl adresován ministru zahraničí von Neurath, to přece musí pan Kuklík vědět!

„Napětí v pohraničí se stupňovalo od poloviny května 1938, kdy se připravovaly obecní volby. SdP hodlala volby využít jako plebiscit německého obyvatelstva o jejím heslu zpět domů do Říše – Heim ins Reich.“ Naprostá nepravda. Žádná ze sudetoněmeckých stran nepožadovala secesi od Československa, nejradikálnější program měla SdP se svými osmi karlovarskými požadavky, které ale neobsahovaly ani náznak úmyslu odtržení se od československého státu! Výsledek těchto voleb - kolem 90 % hlasů elektorátu bylo pro SdP - se tedy zcela nutně musí interpretovat jako plebiscit za zůstání německých sídelních území v ČSR! Jiný výklad není možný Sugerování čtenářům, že již v květnu 1938 zaznívalo heslo Heim ins Reich, je od pana Kuklíka obzvlášť podlé, protože poprvé zaznělo až v Henleinově rozhlasovém projevu z Říše 15. 9. 1938, tedy o čtyři měsíce později.

„Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku vyzval 12. září 1939 k přímému útoku na Československo, pokud bude porušovat právo na sebeurčení sudetských Němců.“ Hitler tam na adresu ČSR pronesl něco zcela jiného: „Co požadují Němci, je právo na sebeurčení, které každý jiný národ má… Vznáším požadavek, aby přestal útlak 3,5 milionu Němců v Československu a na jeho místo nastoupilo svobodné právo na sebeurčení… Ostatně je věcí československé vlády, aby to s oprávněnými zástupci Sudetoněmců probrala a dosáhla tak jako tak dohody.“ Dále Hitler v onom projevu jen neadresně varoval: „Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani nejsou opuštěni. To by se mělo vzít na vědomí.“ Kde máte, pane Kuklíku, výzvu k přímému útoku na Československo?

„…pokus o puč v pohraničí 13. září 1938, a pak následné teroristické akce sudetoněmeckého Freikorpsu po 17. září (místně podporované i oddíly SS a SA z říše), při nichž bylo zavražděno několik set československých občanů, zejména příslušníků ozbrojených sil a státních úředníků.“ Údaje československého ministerstva vnitra ale hovoří o 27 mrtvých do začátku obsazování odstoupených území 30. 9. 1938, z toho 16 Čechů a 11 Němců. Takže další páně Kuklíkova neserióznost.

„Československá vláda a prezident mnichovskou dohodu přijali 30. září 1938, neboť se domnívali, že Československo bez západních spojenců nemůže Německu čelit.“ Co tohle je za blábol, pane Kuklíku? 21. 9. 1938 odsouhlasila československá vláda odstoupení okresů s více než 50 % německého obyvatelstva Německu a svůj souhlas nikdy neodvolala! Vyplývá to i z preambule Mnichovské dohody: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie se zřetelem na ujednání, které bylo ohledně odstoupení sudetoněmeckého území již v zásadě docíleno, se shodly na následujících podmínkách a způsobech tohoto odstoupení…“ Mnichovská smlouva jen určuje, že se tak má stát od 1. 10. do 10. 10. 1938. Čtyři zóny, I. až IV., které postupně a v dohodnutém sledu má Německo obsazovat (vzestupně podle pořadových čísel, tj. IV. zóna měla být obsazena poslední), byly na mapě připojené ke smlouvě vyznačeny velmi zhruba úsečkovými tětivami. Mimo vyznačená území, která měla připadnout Německu, ležela i města obývaná především Němci jako Opava, Liberec, Ústí nad Labem, Znojmo a další. To potvrzuje, že šlo jen o stanovení organizačního rámce odstupování území, když ČSR ho již předem odsouhlasila.

„Na území odstoupeném v říjnu 1938 žilo tehdy vedle německé populace zhruba 850 tisíc Čechů, kteří byli, spolu s židovským obyvatelstvem, z velké části vyhnáni (cca 150 000).“ Ve skutečnosti z území odstoupených Německu byla 41 osoba vyzvána (železničáři za poškození drážních kabelů v Nýřanech i s rodinami, dohromady 40 lidí a jeden komunistický starosta jedné obce), aby se přestěhovali do vnitrozemí. Víc nic. Naprostá většina českého obyvatelstva v odstoupených územích Německu zůstala! Pohraničí opouštěli úředníci, státní zaměstnanci a čeští zaměstnanci afiliací podniků v pohraničí, kteří tam dosud byli drženi československým státem a to kvůli ztrátě obživy. Další se z pohraničí preventivně odstěhovali z obavy, jak asi se k nim bude chovat místní německé obyvatelstvo za jejich povýšenecké a kolonizátorské chování mezi válkami. Tomu musíte přece vědět, pane Kuklíku, tak proč píšete nepravdy?

Článek Jana Kuklíka najdete ZDE