V listopadu 1920 opustily její poslední jednotky Krym a odjely do Turecka. Podle údajů Společnosti národů opustilo tehdy Rusko před bolševiky přes milion osob. Ruská mládež zamířila v ČSR na vysoké školy, jen na ČVUT (České vysoké učení technické) v Praze studovalo v každém semestru v létech 1922–1927 kolem 1300 ruských studentů. Československo pozvalo k výuce také ruské pedagogy a v Praze zřídilo Ruskou právnickou fakultu. Školilo i ruské emigranty pro uplatnění v zemědělství a u železnic. (Zajímavé je, kdo to hradil a z jakého důvodu, leč to je jiná otázka.) Uprostřed dvacátých let 20. století mělo svůj nový domov v ČSR asi 25 tisíc Rusů.

Po likvidaci ukrajinské státnosti moskevskými bolševiky se v Československu ocitlo asi 20 tisíc ukrajinských emigrantů. Vláda ČSR jim poskytla značnou finanční pomoc, obdobně jako ruským běžencům. V Praze bylo založeno mnoho ukrajinských občanských organizací, vědeckých a kulturně vzdělávacích institucí, spolků a vydavatelství. České hlavní město se proměnilo na intelektuální a vědecké centrum ukrajinské emigrace v Evropě. Běloruští běženci byli v meziválečném Československu zastoupeni početně slaběji, v Praze jich bylo kolem tří set, sumární údaje pro celou ČSR nejsou k dispozici.

Zapouštění kořenů v ČSR

V třicátých letech 20. století se Československo stalo nejdůležitějším centrem sovětské špionáže v Evropě, protože v Československu nebyl problém nechat sovětského agenta „zarůst“ do československého prostředí a vytvořit mu novou identitu s legendou přijatelnou pro zbytek Evropy nebo světa.

V roce 1932 zorganizovalo GPU NKVD (většinou se uvádí jen jako GPU, Gosudarstvennoje političeskoje upravlenije Narodnogo komissariata vnutrennich děl, Státní politická správa Lidového komisariátu vnitra – názvy sovětských tajných služeb a policií se během let často měnily) vloupání do budovy policejního ředitelství v Chomutově, kde se v té době nacházela kopie souhrnné zprávy československé státní policie o podzemní činnosti KSČ. GPU si tímto způsobem přálo odhalit prameny a informátory československé policie. Při vloupání se nepodařilo onu zprávu nalézt, ale GPU padlo do rukou 1500 pravých, ještě nevyplněných československých cestovních pasů! Tak se staly cestovní pasy ČSR vůbec nejpoužívanějšími mezi sovětskými agenty. Po roce 1934 a vraždě jugoslávského krále Aleksandara I. a francouzského ministra zahraničí Louise Barthoua v Marseille, kam atentátníci přijeli na československé cestovní pasy, vyvolávalo v Evropě vlastnictví takového pasu samo o sobě okamžitě podezření hostitelského státu. Ale ne všichni sovětští agenti je měli z onoho chomutovského policejního ředitelství. Asi dvě stovky agentů NKVD, cestujících ze SSSR do Španělska na podporu republikánů, mělo od vojenské zpravodajské služby, přes podplukovníka Františka Moravce, tedy od československého státu, v kapse pravé, neukradené československé cestovní pasy legálně vydané československými úřady.

Sovětské tajné služby, vojenská GRU (Glavnoje razvedyvatěl'noje upravlenije General'nogo štaba Vooružjonnych sil SSSR, Hlavní správa rozvědky Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR) i civilní, byly v Evropě aktivní zejména v Německu. V mezinárodním procesu s nacistickými zločinci před mezinárodním vojenským soudním tribunálem v Norimberku podal německý průmyslník Arnold Rechberg svědectví o tom, že 24 tisíc německých komunistů (!) dostalo příkaz v rámci infiltrace NSDAP vstoupit v letech 1930–1932 do SA a SS a vybudovat si v nich kariéru. Peníze na to, v hodnotě 40 milionů zlatých marek, poskytla Moskva.