Jak se zbavit Novotného rychle bez nutnosti delšího přesvědčování každého poslance po partajní linii jeho strany, aby odhlasoval zbavení prezidenta úřadu, když to SSSR potřeboval rychle? Někoho z bolševiků napadlo využít hlas lidu obdobně jako 50. letech v procesu s Miladou Horákovou, kdy celé kolektivy pro ni žádaly potrestání nejvyšší. K tomu ale bylo nutné vyřadit na čas cenzuru, aby nepřekážela v rychlosti zveřejňování požadavků lidu po sesazení prezidenta, které by se rychle přenesly i na poslance zákonodárného shromáždění bez nutnosti na ně působit po stranické linii. Předpoklad vyšel, nicméně A. Novotný nakonec, nevyčkav ortelu Národního shromáždění, abdikoval 22. 3. 1968 sám. Docílivše kýženého odstoupení Novotného ze státních funkcí, se soudruzi pokusili opět zavést cenzurní zásahy, jenže zjistili, že nejsou s to tak učinit bez represí – lidu i členům komunistické partaje (ne všem) se bezcenzurní stav zalíbil. Tedy svobodu československému lidu nadělil ÚV KSČ, nikoliv, že si lid ji vynutil sám. Další události jsou dosud v povědomí, není však známo, proč měl být Antonín Novotný vlastně odstraněn.

V roce 1961 se rozhodl Sovětský svaz pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu, čímž neobyčejně vzrostla strategická úloha Československa, sousedícího s Rakouskem a SRN coby nástupiště vojsk. Na rozdíl od Polska, NDR a Maďarska v něm sovětská vojska dislokována nebyla a přesun sovětských vojsk do ČSSR před útokem by neušel západním rozvědkám, Západ by tak byl předem varován. Při dislokaci sovětských vojsk v Československu by přesuny sovětských vojsk a vojenského materiálu tam a zpět už nebudily větší pozornost. Jenže Antonín Novotný požadavek rozmístit na území Československa sovětské vojenské jednotky třikrát odmítl.

Jak k tomu došlo? Stav československé armády v polovině 60. let činil zhruba sto padesát tisíc mužů, a to již bylo na pokraji hospodářské únosností. SSSR však požadoval v souvislosti se svou útočnou doktrínou proti západní Evropě, aby za mobilizace bylo povoláno do zbraně přibližně 10 % mužské populace. Jenom příprava nutných rezerv pro takovou mobilizaci in spe by vyžadovala astronomické finanční částky. Československo usilovalo v letech 1960 až 1965 o snížení vojenských výdajů, což velení Varšavské smlouvy, tedy hlavně SSSR vytrvale odmítal, ale byl ochoten souhlasit s nižším podílem československé účasti ve Varšavské smlouvě, pokud ovšem ČSSR umístí sovětská vojska na svém území.