Dnes je to dobré. Po slabé půlhodině se probojuju až ke dveřím. Tady mě čeká ještě státně-hygienicko-ekologická kontrola. Sundám batoh ze zad, zalovím v něm a vytáhnu masívní pořadač. Kontroloři u vchodu nebývají rádi, když člověk není včas připraven, a mohli by mi to osladit. Korpulentní dáma luskne prsty a beze slova začne listovat v dokumentech.

„Hm, tak tedy 47. dávku proti covidu máte v pořádku, 19. vakcínu proti prasečí chřipce taky… ale pozor, máte už málem prošlou 13. dávku proti ptačí chřipce, dejte si na to pozor. Příště bych vás už dovnitř nepustila. Tak ještě ekolist občana.“

Podávám další fascikl z batohu.

„No, žádná sláva, pane,“ pohlédne na mne skrze silné brýle. „Pečivo máte skoro vyčerpané. Takže to dnes bude jen čtvrtka chleba. A ta spotřeba másla a sádla. Tak z toho nic nebude. A masa jste tento měsíc spotřeboval přes dvacet deka, tak maso taky nic. Vy si ale žijete, člověče, takhle bychom to daleko nedopracovali. Důchodce, a žerete si nejmíň jako maharadža. Tady máte poukázku a koukejte sebou mrsknout, člověče. Další!!!“

Rychle proběhnu mezi regály, ostatně náramek mi už začíná pípat. To je náramná věc, tenhle náramek. Hlásí vám 15 minut předem, než vám vyprší povolení vycházky. A kdybych to přešvihnul, můžu se příští měsíc rozloučit s důchodem. Vyrazím z obchodu a hbitým klusem vyrážím do kopce směr Výšina. Naštěstí to nemám moc těžké. Dva šanony dokladů, čtvrtka chleba, jedna konzerva, jedna cibule, kostka margarínu, to jde.

Auto už bohužel nemám. Musel jsem se ho zbavit předloni, když cena za litr benzínu překročila pět stovek. Do autobusu taky nesmím, ale za to si můžu sám. Zapomněl jsem na 16. očkování proti žloutence a další termín je až za dva měsíce. Ale nestěžuju si. Pohyb je v každém věku zdravý. Sakra, zapomněl jsem na svíčky v tom fofru. Doma už mám poslední dvě a elektřina je teď jen pro vybrané skupiny obyvatel, ty, co jezdí ekologickými elektromobily. No, nedá se nic dělat, teď už se vracet nemůžu, to bych nestihnul. Tak to zkrátka a dobře musím těch pár týdnů do dalšího nákupu vydržet.

Tak co? Neorosilo se vám při té vizi čelo? Ale to nic, mně se taky orosilo, když jsem se ráno probudil. Tak teď jen abychom se jednoho dne neprobudili a nebyla to pravda.

Brrrrr!!!