Typickým příkladem je vězeňství. Většina našich trestanců nepracuje a v arestu se doslova fláká. Dokonce i ti, kteří poctivé občany okradli, či jim způsobili finanční a hmotné škody, nebo dokonce újmu na zdraví. A my všichni ostatní se jim na relativně pohodlný život v současném poměrně fešáckém kriminálu skládáme ze svých daní.
Další skupinou jsou příživníci, kteří jsou vzhledem ke své hlouposti (nevzdělanosti), neochotě se něco užitečného naučit, případně programově se vyhýbající práci dlouhodobě přisáti k prsu státních podpor a nejrůznějších sociálních služeb.
Tito lidé, a jsou jich desetitisíce, jak červotoči ve dřevě zdánlivě neviditelně vyžírají státní rozpočet a my, jejich živitelé, stále „držíme hubu a krok“.
Každý den se z veřejných sdělovacích prostředků dovídáme o lidech, kteří náš humánní přístup a pomoc objektivně potřebují, ale kvůli nedostatku peněz ve státním rozpočtu jsou výrazně omezováni.
Proto jsem pro zavedení pracovních táborů. Nejdříve pro vězně, kterých máme skutečně nadbytek, později i pro ty, kteří si třeba po dobu dvou let nedokáží najít trvalou práci, nebo se na potřebnou profesi přeškolit. Vždyť většina českých výrobních firem trpí závažným nedostatkem řemeslníků a manuálních pracovníků. Ano, už to slyším, jak na mne početná skupina lidí řve „Ty fašisto !!!“. Ale diskuse nad touto problematikou přece není o politice, ale ekonomice a lidské spravedlnosti.
Vraťme se ale k selskému rozumu! Kradls, podváděls, poškozovals dobré lidi – tak tu škodu nahraď!!! I když peníze zdaleka nemohou poškozené uspokojit, ale jde o princip, ne? Tři roky neděláš, nevyučil ses potřebnému řemeslu, nerekvalifikoval ses – tak budeš přes týden v pracovním táboru dělat to, co potřebujeme my.
To byste se divili, jak rychle by dlouhodobě nezaměstnaných ubylo. Současně uznávám, že by musely existovat rozumné výjimky, protože svět se takhle jednoduše popsat nedá. Ale právě ty výjimky by to pravidlo potvrzovaly.
Mlčící většina bude tak dlouho trpět náš nekonečně humánní stát, dokud nepochopí, kde má tento laskavý osobní přístup k ostatním lidem své hranice. Možná, že k jejich osvícení dojde ve chvíli, kdy na tom začnou být hůře, než ti, kterým v tomto případě (přes daně) nedobrovolně pomáhají. Ale pak se situace může „vymknout z kloubů a doba začít šílet“. Jde jen o to, kdo bude tím „mluvčím“, který bude plátcům státní humanity o jejich neudržitelné hlouposti na veřejných shromážděních a protestech referovat.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV