Jakkoli respektujeme postoje dvou klíčových protihráčů vlády – odborů a zaměstnavatelů – v žádném případě nejsme stoupenci jejich názorů. Mají pravdu, že s nimi tento „ozdravný balíček“ nebyl konzultován, ale to samo o sobě neznamená, že jsme s nimi na jedné lodi. Tím, že u nás už řadu let chybí jakákoli standardní starolevicová strana – typu Zemanovy ČSSD nebo Filipovy KSČM – odbory zkoušejí hrát tuto kartu, ač to není jejich úkol. Měly by bojovat za mzdy (a pracovní podmínky) svých členů. Já jim však budu říkat, že na to není vhodná chvíle. Teď je třeba zabránit vzniku inflačního kolotoče, vzniku inflační spirály ceny-mzdy-ceny. Proto je třeba od odborů žádat velkou obezřetnost. Na vysoké inflaci odbory, natož jejich členové, vydělávat nemohou.

Zaměstnavatelé si zvolili nové vedení Svazu průmyslu a dopravy. Stará struktura Jaroslav Hanák konečně odešla, ale spolu s ním odešla i s ním spojená úžasná „výhoda“, že zaměstnavatelské postoje neměly „šťávu“, že byli zaměstnavatelé tichým spoluhráčem vlády, neboť jejich představitelům šlo jen o své vlastní osobní pozice.

Panem Rafajem přišla novější struktura a mám obavu, že i nová nebezpečí. Vzhledem ke své minulosti je proexportním lobbistou, a navíc krátkozrace – a autoritářsky – žádá opuštění české koruny. Je mladší, bude aktivnější, bude proto nebezpečnější. Leccos se o jeho postojích teprve dozvíme, ale mne zaujal jeho článek v pondělní E15. Prozradil v něm své progresivistické levičácké prostoje velmi zřetelně. Ukázal, že je prototypem levicového byznysmena. Ne náhodou se pohyboval nedaleko Zdeňka Bakaly a jeho neslavně známých ostravských bytů.