Ve středu vláda projednávala první verzi návrhu státního rozpočtu na rok 2024. Nemohla to být snadná diskuse – nejsme ještě ani v polovině roku 2023 a už víme, že jsme plánovaný deficit státního rozpočtu na celý tento rok „splnili“, resp. vyčerpali už za prvního půl roku. To se špatně plánuje rok příští.

Něco o tom vím. Ekonomická data máme k dispozici zatím jen za první čtvrtletí (a to ještě předběžná), zbytek letošního roku je zcela neznámý. Špatně se uvažuje o rozpočtu roku příštího, když se o budoucím vývoji HDP nedá říci – vzhledem k obrovskému množství neznámých veličin – skoro nic. Jako makroekonom a bývalý ministr financí vím, že je korelace mezi vývojem HDP a vývojem státního rozpočtu (vlastně jeho příjmů) velmi těsná. I za komunismu jsem měl ve Státní bance československé svůj makroekonometrický model, který vazbu těchto dvou veličin i tehdy potvrzoval. Nedovedu si představit, že by to teď mohlo být jinak. Musíme být zvědaví i na to, jak rychlý růst HDP ministr Stanjura předvídá pro rok 2024. Asi téměř nulový, přesto výdaje státního rozpočtu rychle rostou.

Deficity státního rozpočtu nás děsí už dlouho. V posledních třech letech byl roční deficit 376, 420 a 360 miliard korun, což jsou hrozivá čísla. Pro letošní rok byl schválen deficit ve výši 295 miliard. Ve středu přišel Stanjura pro rok 2024 s deficitem 235 miliard, což je pro mne zcela nepřijatelné číslo.

Prezident Zeman ve svých rozhovorech odmítá komentovat prezidentování svého nástupce s velmi rozumným argumentem: nic dobrého o něm říci nemohu a nic špatného o něm říkat nechci. Měl bych se z toho poučit a radši nic neříkat. V úterý 20. června však promluvil prezident Pavel na podivné slavnosti na Pražském hradě, údajně ke 30. výročí České republiky. Pořádala ji jakási soukromá neziskovka Jagello v den, který s výročím založení České republiky nemá nic společného. (Přiznám se, že mne tato neziskovka také zvala, ale já jsem její pozvání na tuto akci rozumně nepřijal.)