Za první republiky pravidelná velká účast na bohoslužbách, všude zájem o národní (federativní) církev v duchu pravdy, což byla alternativa pro těžce zkoušený národ, který pamatoval velmi zlé zkušenosti s předchozí habsburskou (militantní) nadvládou a politikou.

Když to tak shrnu napříč našimi moderními dějinami, tak dříve byla účast daleko větší, dále pak větší obětavost a zájem o dění v naší zemi.

„Dnes po roce 1989 a v novém tisíciletí se zakladatel naší církve ThDr. Karel Farský obrací v hrobě,“ když pohlédneme, jak dopadlo zejména Sčítání lidu 2011 pro Církev československou husitskou – velmi katastrofálně, doslova a do písmene „na zavření“ až k hrozbám zániku nejen téhle dříve populární instituce, ale i našeho národa, což hodnotím jako dvě spojité nádoby úzce související.

Místo aby Evropská unie pomáhala slušným lidem a pokojným vyznáním, tak hází na ně špínu, dokonce záměrně kope hrob našemu rozdělenému a rozeštvanému národu!

Dříve se lidé měli celkem rádi, dříve se vzájemně podporovali ve vlastenecké, sociální a kulturní činnosti, ale dnes žijeme v marasmu, který tady zasel chaotický režim, jenž si bohužel říká „demokracie!“

Proto problémy v našem školství, proto problémy v duchovní a sociální sféře, problémy v ulicích měst a obcích, mezi generacemi, v pracovní oblasti, podnikání, politice vnitrostátní a mezinárodní!

A tak naše církev a společnost vyžaduje reformy postavené na mravním základě v duchu pravdy, i když to zní na první pohled archaicky; přesto možný dokonalý systém, pokud k němu dospějeme, považuji za řešení všech problémů v našem státě i ve světě.

Vzájemná pomoc, respekt, podpora a porozumění musejí být stále aktuální, vlastně se musí říci celkově NE světovému zlu. Církev československá husitská musí žít, nikoliv směřovat k zániku.

Církev československá husitská musí mnohem intenzivněji pomáhat, dávat prostor všem generacím – ať už odborníkům, či laikům, aby byla nejen v tomhle tisíciletí oblíbená a populární. 

Václav Kovalčík