V případě svatby snoubenců dvou odlišných vyznání hrozí, že většinou manželství a další výchova dětí spadne do spárů katolické církve. Protestanti a národní církve "tradičně" utřou nos. Křesťané jiného vyznání nesmějí přijímat katolickou svátost eucharistie, což působí opět diskriminačně. Těmto diskriminačním zákazům a omezením se říká "katolická hegemonie!"

Někde jsou ekumenické (mezicírkevní) vztahy vstřícné, jinde to zavání "pobělohorskou situací," dělání rozdílů mezi křesťanskými církvemi se mi nelíbí. I protestanti mají též vzájemné předsudky, což se mi rovněž nelíbí.

Kdybychom žili opravdu ve vyspělém světě, všechen brutální středověk by nadobro zmizel z našeho uvažování i životních postojů. Ježíš Kristus se tedy obrací v nebi, jak jsou mezicírkevní vztahy zatíženy nesmyslnými diskriminačními dogmaty.

A tak mezicírkevní vztahy potřebují moderní změnu, která nebude diskriminační pro všechny křesťany, vždyť křesťanský svět potřebuje jednotu, vzájemnou podporu a spolupráci v době, kdy se teprve hraje o další existenci morálních a kulturních pilířů Evropy a ostatního vyspělého světa.