Ono nestačí, že jsou chudší vrstvy řádných občanů v nouzi, neboť sametové období roztočilo spirálu ohledně deregulace nájemného za každou cenu. Prý to mělo, dle přání demokratického bloku, povzbudit a zefektivnit trh s byty, ale opak je často pravdou.

Najednou se ztratil státní dozor, takže si pronajímatelé mohou dělat, co chtějí na úkor nájemníků, kteří dlouhodobě mají k danému bydlišti dlouhodobý vztah. Dosti hrozným způsobem začíná krize v otázce bydlení zasahovat do života obyčejných lidí.

Dokonce jsou případy, že obyčejní lidé končívají na ulici, co se týče platebních neschopností. Najednou se z nich stávají lidé bez domova a zázemí. Takovým způsobem se chová nebezpečný trh s nájemními byty s přemrštěnými nájmy!

Situaci odnášejí zejména děti sociálně slabých rodičů, kteří pobírají minimální mzdu. A tak jsem již dlouhodobě proti deregulaci nájemného v Praze i ostatních krajích České republiky.  I lidé v důchodovém věku, handicapovaní, osamocení, rodiny s dětmi mají právo na důstojný život.

A proto situace kolem nájemného vyžaduje státní zásah ve prospěch obyčejných lidí. Je sice pravdou, že by přišly žaloby ze strany pronajímatelů přes Evropskou unii a další podpásovky, jenže situace jest dlouhodobě neudržitelná, když je stát poněkud paralyzovaný ohledně řešení důstojného bydlení pro obyčejné lidi. Nastavení nových rozměrů ohledně důstojného bydlení je tedy namístě, abychom se jednoho dne nestali národem lidí bez domova.