Úvaha Pavla Šafra k výročí komunistického uchopení vlády v tehdejším Československu velmi dobře znázorňuje intelektuální bídu pražské liberální kavárny. S popisem materiální katastrofy, kterou 40 let komunismu přineslo, lze souhlasit. Je navíc dobrou připomínkou pro ty, kteří dnes ve své naivitě či zaťatosti tato fakta ignorují nebo alespoň účelově vytěsňují ze svého vědomí. Co je však zcela neakceptovatelné, je jeho pohled na škody způsobené komunismem v myslích a jednáních lidí. Velká část národa má podle Pavla Šafra vygumovaný mozek, duši zamořenou nenávistnou ideologií, závistí a primitivismem. Český národ prý nemá hrdost a oplývá nalomeným charakterem. Opravdu takhle vidí prominentní český novinář a mediální manažer lidi kolem sebe, na ulici, ve firmách, úřadech, obchodech, divadlech, koncertních sálech či v oněch opravdových kavárnách či restauracích? 

Duch komunismus u nás údajně stále přežívá a díky němu může vládnout duo Zeman a Babiš jako "esence primitivismu a podvodu". Opravdu stojí za zvolením Miloše Zemana prezidentem republiky v přímé volbě duch minulé totality? Nebyl to spíše odpor jasné většiny voličů vůči elitářské namyšlenosti a vlažnému vztahu k českému národu a státu u jeho protikandidáta a jeho podporovatelů? Opravdu stojí za volebním úspěchem Andreje Babiše mozkové deformace způsobené komunistickým režimem? Nebyl to spíše více než dvě desetiletí trvající soustředěný útok havlistické opozice, médií, levicových intelektuálů a ve finále i státních zástupců na jedinou skutečnou pravicovou politickou stranu v ČR a na jejího zakladatele pod různými prapory, spálenou zemí počínaje a bojem proti korupci konče? 

Ovládají naši zemi opravdu vypjaté xenofobní nálady a mentalita lůzy? Není to spíše akutní pocit ohrožení sociální koheze společnosti, viditelný v mnoha zemích na západ od nás? 

Stejnými otázkami by se dalo pokračovat. Vrcholem Šafrových myšlenkových zkratek je závěr, v němž blížící se katastrofu stavu společnosti přirovnává k poměrům v současném Rusku. Pokud pomineme, že právě Rusko bylo nejvíc zdevastováno komunismem a dnes se klopotně, ale vcelku úspěšně tohoto prokletí snaží zbavovat, má tento příměr jasný punc pokusu o výhru v již skončených válkách a ignorování těch současných i budoucích. 

Je snad odebírání svobody, šikanování, kontrolování na každém kroku, umlčování a ostouzení kritiků, neustálé zákazy a příkazy atd. výsledkem tlaku z Ruska? Nebo tento nový mráz přichází z Bruselu a jeho ideologickým základem není komunismus, ale úplně nová forma totalitního myšlení, zvaná třeba europeismus nebo tak nějak podobně? A nejsou to právě liberální progresivisté, kteří v něm vidí novou světlou budoucnost lidstva s konečně lepší člověkem? Není celé Šafrovo lkaní nad stavem myslí nás, jeho spoluobčanů, pláčem nad tím, že společnost se neformuje na základě nejušlechtilejších lidských myšlenek, ale těch nejsilnějších?

Nelze popřít, že i u nás bují nebezpečné tendence ohrožující politickou i ekonomickou svobodu. Jediná síla, která se jim dokáže postavit, je však ten Pavlem Šafrem dehonestovaný lid a národ. Nikdo jiný.

Autor je bývalým: mluvčím a vedoucím tiskového oddělení ODS, místopředsedou politické strany Suverenita (SBB), místopředsedou politické strany Nezávislí demokraté (NEZ/DEM), starostou Prahy 8, šéfredaktorem deníku Denní Telegraf, šéfredaktorem Radiožurnálu ČRo.