Jednalo se pochopitelně o trestní stíhání bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti. Roman Češka měl na osudu, který Mosteckou potkal, lví podíl.

Také to v televizním studiu přiznal: Mosteckou totiž mohli ovládnout její manažeři jenom díky tomu, že Fond omezil státní podíl na 46% a 5% akcií rozdal mezi obce. Kdyby státu ponechal jednapadesátiprocentní podíl, nikdy by ji manažeři nemohli ovládnout. Svědčí to ovšem o naivitě tehdejších let, že přední vládní činitelé předpokládali u obcí starost o akcie s péčí dobrého hospodáře.

Jenže se stal pravý opak: jak obce dostaly šanci akcie prodat, okamžitě je prodaly. Tím se manažerům vytvořil prostor, aby mohli získat víc než 50 % akcií a stát se majoritními vlastníky Mostecké uhelné. To už je dnes zcela jasné a kupodivu se konečně daly do pohybu orgány činné v trestním řízení a začaly tehdejší manažery stíhat. Dodejme pro připomenutí, že manažeři skupovali akcie Mostecké uhelné za peníze Mostecké uhelné. Šikovný trik. Vyvedli peníze do řetězce firem, které sami ovládali.

Dvě poznámky: bývalý pražský vrchní státní zástupce Rampula na této privatizaci neviděl nic podezřelého, co by se mělo stíhat, což ho diskvalifikuje z jakékoliv funkce na státním zastupitelství, a zadruhé ten proces začal ještě za vlády Václava Klause, pokračoval za vlády Josefa Tošovského, kdy se manažeři stali majoritními vlastníky Mostecké uhelné, a skončil za vlády Miloše Zemana prodejem znehodnoceného 46 procentního podílu státu, který v té době už byl minoritním podílem. 

Zemanova vláda tehdy podíl prodala za mizerných 650 milionů Kč. Vzhledem k tomu, že manažeři pak obratem prodali svůj skoro stoprocentní podíl Pavlu Tykačovi za 10 miliard (někdy se uvádí až 20 miliard) korun, stačí jednoduchá trojčlenka, aby si člověk spočítal, že manažeři státní podíl znehodnotili buď o 3,9 nebo o 7,8 miliard korun.

Roman Češka se však televizním studiu pokoušel celou vinu za osud Mostecké cynicky svalit na Miloše Zemana, prý jeho chování bylo „nemravné“. Jenže právě Roman Češka přece mohl využít čtyřicetišestiprocentní podíl státu v době, kdy mu ten podíl zaručoval ovládnutí valné hromady, a mohl pohodlně odvolat management, který už zpočátku byl podezřelý, že akcie skupuje. Neudělal nic. Ve skutečnosti za osud Mostecké uhelné nese mnohem víc odpovědnosti diletantismus tehdejšího Fondu národního majetku pod vedením Romana Češky než prodej už znehodnoceného státního podílu vládou Miloše Zemana. I když ani ten prodej nevoní.

Poslední poznámka. Nedbalky klausovské privatizace devadesátých let jsou víc než nevábné. Jedině totální podcenění jakéhokoliv regulačního rámce umožnilo takové excesy, jakým bylo ovládnutí MUS managementem. 

Publikováno se souhlasem vydavatelem.