To je zajímavé prohlášení. Na serveru Aktuálně.cz uveřejnila Jana Lorencová blog „mrtví jako výstupní kontrola kvality alkoholu“. Připomněla v něm svoje reportáže z poloviny devadesátých let, které natáčela na česko-polském pomezí a týkaly se černého obchodu s alkoholem. Lorencové reportáže nekončily v šuplíku, vysílala je televize. Co se stalo po jejich odvysílání? Nic. Kdo byl v té době premiérem? Václav Klaus. Co je podle něj hlavní příčinou problému s paděláním alkoholu? Výška spotřební daně.  

Při jednoduchém ověření výšky spotřební daně na alkohol například ve Velké Británii zjistíme, že na sedmičku 40% tvrdého alkoholu je spotřební daň 7 liber, což je asi 210 korun. Je tedy zcela srovnatelná s výškou daně v České republice. Celkem se ve Velké Británii na spotřebních daních za alkohol vybere za rok asi 150 miliard liber. Kupodivu přesto v Británii černý trh s alkoholem není. V čem je tedy rozdíl? K prodeji alkoholu je třeba mít licenci. Představa, že alkohol může prodávat každý stánkař, je v Británii s představou z jiného světa. Taková síť se přece absolutně nedá kontrolovat.  

Po prázdninách v roce 1997 byly noviny plné zpráv o krachujících cestovních kancelářích. V cizině tehdy zůstalo na 5000 českých turistů. Zůstali tam často bez prostředků a jen obtížně se dostávali domů. Pochopitelně o tom, že by dostali náhradu za zmařenou dovolenou, nebylo ani řeči. Co na to prohlásil premiér Klaus?  

"Stát tady v žádném případě není od toho, aby řešil každý individuální neúspěšný zájezd té či oné cestovní kanceláře. Stát nemůže být pojišťovací agenturou, která každému vyrovná jeho chybné rozhodnutí.“  

Zde je, myslím, ještě lépe vidět, jak Václav Klaus bytostně nerozumí roli moderního státu. Samozřejmě, že stát není pojišťovací společností. Jeho povinností však je nastavovat pravidla tak, aby se občané mohli s únosnou mírou rizika spolehnout na služby, které jim podnikatelé nabízejí. Hru na volném trhu totiž vytvářejí právě pravidla. Ta nejsou tím, co tu hru kazí, jak se domnívají čeští rychloliberálové, ale vytváří. Fotbal bez pravidla o ofsajdu už není fotbal.  

Trvalo roky, než se povedlo prosadit zákon o cestovním pojištění. Jakmile se zavedl, přestaly mít krachy cestovních kanceláří tak vážné dopady na klienty, jak tomu bylo předtím. Václav Klaus tvrdil opak.  

Jedním z nejděsivějších příkladů tzv. trhu bez přívlastků je kauza H-systém. Stovky rodin se dostaly do naprosto tragických životních situací. Často se zadlužily, aby si pořídily bydlení. Byt zaplatily, leč podnikatel zkrachoval. Nakonec jim zůstaly jen oči pro pláč a na krku hypotéky, které musejí splácet bez ohledu na to, že žádný byt nedostaly.  

V civilizovaných zemích developeři nesmějí financovat projekty z peněz klientů. Právě proto, aby k takovým kauzám, jako byl H-systém, nemohlo docházet. Musí financovat stavby ze svého, a pokud zkrachují, je to jejich problém a problém banky, která je financovala. Klienti si byty koupí, až jsou postavené.  

Snad je jasné, o co se hraje. Nejdůležitější je prevence. Pravidla je třeba předem nastavit tak, aby rizika pro koncové spotřebitele byla co nejmenší. To je úkolem státu. Ale ten u nás pod vlivem naivně pochopeného liberalismu, jehož protagonistou byl právě Václav Klaus, v mnoha ohledech naprosto selhal.  

A to se radši nezmiňuji o kontrole kapitálového trhu a stovkách miliard, které experiment s kapitálovým trhem bez regulace české daňové poplatníky stál.  

Jak ukazuje aféra s pančovaným alkoholem, Václav Klaus se za celých 20 let v české politice nepoučil. Současná vláda, která hasila krizi nastavenou zcela nedostatečnými pravidly přijatými za jeho vlády, neměla na výběr, pokud chtěla zamezit dalšímu umírání lidí. Hovořit o tom jako o siláckém gestu hraničí s cynismem.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele