A za jeho působení se Lucembursko stalo jedním z daňových rájů.

Je to obzvlášť nechutné u země, kde se soustřeďuje významná část evropských bank a bankovních operací, a která je proto velmi bohatá.

Příjmy lucemburského státu jsou díky bankovním a dalším službám, které jsou v této zemi poskytovány, mimořádně vysoké a umožňují Lucembursku dlouhodobě hospodařit s přebytkem státního rozpočtu.

Za těchto okolností by se Lucembursko nemělo uchylovat k nekalé konkurenci vůči ostatním státům EU i zemí celé Evropy, které jsou ve zdrcující většině méně bohaté či dokonce chudé. A nejedná se jen o Německo či Francii s vysokými sazbami daně z příjmů, ale také například o Českou republiku, jejíž daně z příjmu nepatří k nejvyšším a jsou nižší než u naprosté většiny západoevropských států, ale nemohou se pochopitelně rovnat daňovému ráji.

V nedávno zveřejněné studii agentury Oxfam se Lucembursko objevilo mezi 15 nejvýznamnějšími a nejproblematičtějšími daňovými ráji světa.

Z Evropy to kromě Lucemburska byly také Kypr, Irsko, Nizozemsko ostrov Jersey z Velké Británie) a Švýcarsko, které je desítkami smluvních vztahů spjaté s EU.

Tyto státy v Evropě prostě nehrají fér a jejich zájmem by mělo být narovnat daňové sazby, a zejména neposkytovat neférové daňové výjimky a snažit se srovnat (to se týká Velké Britanie) také situaci v zemích, které patří do svazku Commonwealthu (Britské Panenské ostrovy, Kajmany a Bermudy)…

Zkrátka, J. C. Juncker by si měl zamést nejprve před vlastním prahem. Při jeho vysoké odborné kvalifikaci v oblasti vnitrostátních i světových financí by to neměl být velký problém, tedy pokud Juncker bude chtít problém daňových rájů řešit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele