„Kdo pobírá příspěvek na živobytí déle než šest měsíců a není aktivní, tomu klesne dávka na živobytí z životního minima 3410 korun na existenční minimum 2200 korun,“ uvedl Jiří Vaňásek, náměstek ministryně práce pro oblast zaměstnanosti.

Pro lepší pochopení celé situace je nutné uvést, co je to vlastně ten příspěvek na živobytí a kdo na něj má nárok. Příspěvek na živobytí je základní dávka pomoci v hmotné nouzi (poskytovaný vedle doplatku na bydlení a okamžité mimořádné pomoci). A na příspěvek na živobytí nemá automaticky nárok nezaměstnaný, ale pouze nezaměstnaný s tím nejnuznějším ekonomickým zázemím, které si mnohý z nás ani nedokáže představit. Aby byl poskytnut příspěvek na živobytí, nejenže musí příjemce mít nedostatečný příjem. Ale zároveň také majetkové a sociální poměry žadatele musí být takové, že neumožňují uspokojení základních životních potřeb na té nejnižší úrovni, která je pro společnost přijatelná. V podstatě to znamená, že například i tehdy, když člověk vlastní starou, rezatou Felicii, je nucen ji prodat, aby dávku získal… Ta je zkrátka určena jednotlivcům a rodinám, které se nacházejí ve zcela hrozivých ekonomických a sociálních podmínkách. V současné době je krom velmi špatné ekonomické a sociální situace pro pobírání příspěvku také nutné, aby člověk buď pracoval, nebo se o práci aktivně ucházel. Nyní přibude povinnost veřejně prospěšných prací....Jde jen o to, aby takto uboze finančně zajištěný, a tedy i špatně vyživovaný člověk byl vůbec schopen takové námahy....

Dávka funguje tak, že má lidem dorovnat jejich příjem (po odečtení nákladů na bydlení, které řeší samostatná dávka) do tzv. životního minima. To nyní činí 3410 korun na jednotlivce (či první dospělou osobu v domácnosti), 2830 na druhého (a každého dalšího) dospělého člena v domácnosti, 1740 na dítě do věku 6 let, 2140 na dítě od 6 do 15 let a na dítě do 26 let pak 2450 korun.

Podle údajů MPSV činily výdaje na příspěvek na živobytí v roce 2015 7,24 miliard korun. Je to velmi zajímavý údaj, ze kterého vyplývá – pokud výdaje na příspěvek na živobytí znamenají, že tolik peněz se vydalo potřebným lidem - pokud výpočet velmi, velmi, velmi zjednodušíme a vydělíme oněch 7,24 miliardy korun částkou výše životního minima pro jednotlivce za rok, zjistíme, že částku 3410 korun jako příspěvek na živobytí pobírá zhruba 177 tisíc českých občanů. Je však třeba říci, že ne každý člověk tuto dávku pobírá celý rok, ale mnohdy jde jen o měsíc či období několika měsíců, to jednak -a ne každý, kdo "splňuje podmínky", aby získal příspěvek na živobytí, o něj žádá a pobírá ho... Je zkrátka také otázka, co vše skutečně pod pojem "výdaje na příspěvek na živobytí" spadá...

Právě příjemci té vůbec nejpřísněji posuzované dávky můžou o její značnou část, 1210 korun, přijít, pokud budou registrováni na ÚP déle než půl roku a odmítnou vykonávat veřejně prospěšné práce nejméně v rozsahu 20 hodin měsíčně. Pro člověka, který pobírá příspěvek na živobytí, činí obrovské problémy i výpadek příjmu v řádu stokorun. Pak 1210 korun už se rovná absolutní likvidaci. Zdá se tak, že stát prostě využívá příšerné situace některých českých občanů, aby z jejich nouze těžil tím, že je zkrátka donutí k práci, kterou nechce platit, a proto ji nikdo nechce dělat.

Snad ještě zrůdnější je fakt, že člověk má podle novely zákona o hmotné nouzi i podle slov náměstka Vaňáska možnost si k dávce k hmotné nouzi přivydělat. Tedy ne ten fakt, že si může přivydělat, ale výše přivýdělku. „Zákon umožňuje navýšit částku na živobytí o 605 korun u těch lidí, kteří vykonali veřejnou službu v rozsahu třicet hodin za měsíc,“ chlubil se Vaňásek. 605 korun za třicet hodin práce znamená 20 korun na hodinu. Minimální mzda však činí 66 korun za hodinu. Z jakého důvodu mají lidé například zametat ulice nebo sekat trávu, a to s posvěcením státu, za mzdu více než třikrát nižší nežli je mzda minimální? Jde o absolutní sprostotu, která z těch nejnuznějších občanů dělá otroky (přičemž dodnes byli „pouze“ otloukánky, o které se, zejména před volbami, otíral každý politik zleva, zprava.)

Co se tím chce lidem, které novela zákona zasáhne, ukázat? Že s nimi krom všech ostatních může nechutně zacházet také stát. A zkrátka proto, že jsou na tom špatně, tak budou pracovat za mnohem méně, než povoluje zákon? Životní minimum by těm, kteří odpracují 30 hodin měsíčně, mělo vzrůst nikoli o 605 korun, ale nejméně o 1980 korun, což odpovídá 30 hodinám odpracovaným za minimální mzdu. V každém jiném případě jde pouze o státem posvěcené otrokářství.

Je neuvěřitelné, že v časech, kdy má v poslanecké sněmovně i v senátu hlavní slovo sociální demokracie, a zejména kdy má sociální demokracie „v moci“ ministerstvo práce a sociálních věcí, spatří světlo světa novela, která jakoby vypadla z pera dříve nechvalně známého, a nyní už naštěstí téměř zapomenutého bývalého ministra práce a sociálních věcí J. Drábka z TOP 09.

Sociální demokracii se v poslední době vyčítalo, že je až příliš zaměřená na sociální oblast a nehledá svá témata jinde. V tomto případě je třeba říci, že v sociální oblasti extrémním způsobem pochybila. Lidé, kterých se ona novela dotkne, k volbám asi většinou nechodí, ale mezi voliči ČSSD se určitě nachází lidé, kterých se to netýká, ale jejichž názorem je, že stát by měl své nejslabší ochraňovat, nikoli zotročit a zneužívat – a ti budou touto novelou – a s ní také ČSSD velmi znechuceni.

Tato novela zákona je absolutním skandálem a Českou republiku znovu vzdaluje západní Evropě, kde je něco takového absolutně nemyslitelné.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.