„Kdo pobírá příspěvek na živobytí déle než šest měsíců a není aktivní, tomu klesne dávka na živobytí z životního minima 3410 korun na existenční minimum 2200 korun,“ uvedl Jiří Vaňásek, náměstek ministryně práce pro oblast zaměstnanosti.

Pro lepší pochopení celé situace je nutné uvést, co je to vlastně ten příspěvek na živobytí a kdo na něj má nárok. Příspěvek na živobytí je základní dávka pomoci v hmotné nouzi (poskytovaný vedle doplatku na bydlení a okamžité mimořádné pomoci). A na příspěvek na živobytí nemá automaticky nárok nezaměstnaný, ale pouze nezaměstnaný s tím nejnuznějším ekonomickým zázemím, které si mnohý z nás ani nedokáže představit. Aby byl poskytnut příspěvek na živobytí, nejenže musí příjemce mít nedostatečný příjem. Ale zároveň také majetkové a sociální poměry žadatele musí být takové, že neumožňují uspokojení základních životních potřeb na té nejnižší úrovni, která je pro společnost přijatelná. V podstatě to znamená, že například i tehdy, když člověk vlastní starou, rezatou Felicii, je nucen ji prodat, aby dávku získal… Ta je zkrátka určena jednotlivcům a rodinám, které se nacházejí ve zcela hrozivých ekonomických a sociálních podmínkách. V současné době je krom velmi špatné ekonomické a sociální situace pro pobírání příspěvku také nutné, aby člověk buď pracoval, nebo se o práci aktivně ucházel. Nyní přibude povinnost veřejně prospěšných prací....Jde jen o to, aby takto uboze finančně zajištěný, a tedy i špatně vyživovaný člověk byl vůbec schopen takové námahy....

Dávka funguje tak, že má lidem dorovnat jejich příjem (po odečtení nákladů na bydlení, které řeší samostatná dávka) do tzv. životního minima. To nyní činí 3410 korun na jednotlivce (či první dospělou osobu v domácnosti), 2830 na druhého (a každého dalšího) dospělého člena v domácnosti, 1740 na dítě do věku 6 let, 2140 na dítě od 6 do 15 let a na dítě do 26 let pak 2450 korun.