Snažím se, abych si udělala jasno o událostech světa, ve kterém jsem žila (a dosud žiji), co jsem měla pochopit, a jak vypadá historie v přímém přenosu mého osobního života , tedy od roku 1969, kdy jsem se narodila do teď, kdy je mě skoro 49 let. Jak se to všechno vztahuje k mému postoji a k mé volbě.... k tomu, na které straně stojím teď v tuto chvíli. Právě je po druhých přímých volbách prezidenta ČR  únor  2018 a můžu se v mé zemi cítit různě. S jedněmi jako nepřítel státu a kolaborant s Ruskem,  s druhými jako svéprávný  člověk rozlišující informace ze svého osobního hlediska (jestli jistí proameričtí a proevropští soudruzi dovolí) Tuším, že princip demokracie vychází z toho, že různí lidé, různého vzdělání z různých koutů země jsou jednotkou, která dokáže všestranně posoudit,  co je lepší pro naši zemi a tuto planetu..(něco jako HLAS BOŽÍ, jestli to mohu k něčemu přirovnat). Moje právo dát svůj palec nahoru někomu, komu věřím, že jako za indiánů rada starších, určí za mne, co je pro můj kmen nejlepší.... já věřím, že se na to budu muset dívat i po smrti a vidět, jak moje nesobecká snaha o dobrou věc nakonec byla třeba mylná, nebo jak  jsem už tenkrát (myšleno dnes) měla dobrou předtuchu toho, kam povede to či ono. Jak mě mé vlastní EGO bránilo vidět věci z nadhledu. Nebo jak jsem se vznesla a viděla to všechno trochu z výšky... jak to stejně všechno člověk nezastaví... a je to jen marnost...a přesto...

Vím, že jen málo tu můžu ovlivnit dějiny světa tím, komu dám hlas ve volbách v naší malinkatý zemičce, ale jsem šťastná, že můžu. O to také šlo v roce 1989, kdy jsem byla 19ti letou zapálenou revolucionářkou, které nezáleželo na vlastní kariéře a budoucnosti. Ale jen na tom, aby svět byl spravedlivějším a lepším místem. A tak to i zůstalo.  Klidně se postavím sama proti proudu a nechám se smést. Moje pravda je moje a nenechám si ji nikým vzít nějakým neoprávněným a hloupým apelem na svou morálku s nastrčeným názorem a prosbami bez obsahu... Je to ubohé. Mám právo se mýlit. A nebudu se na sebe zlobit. Přiznám si, že moje informace a moje intuice se minuly s mým upřímným přáním. (přeci tím, aby byl svět lepším a spravedlivějším místem pro všechny). JSEM PŘECI JENOM ČLOVĚK.

Dnes přetrvává pojem, jestli směřujeme na západ nebo na východ (a těsně po volbách to znamená konkrétně to , jestli jsem volila Drahoše nebo Zemana.) Východ představoval vždy odříznutost od okolního světa, zapouzdření v jakési ideologii marxismu, později doplněné o pojem leninismu, který byl vyhoštěný odříznutý ostnatými dráty a hlídaný z obou stran, aby nedošlo k prolínání ideologie uvnitř s přirozeností vývoje tam venku. Západ naproti tomu symbolizoval svobodu pohybu po celém světě, blahobyt, rozvoj, konkurenční prostředí, svobodu slova  a pestrobarevnost nejen obalů, ale i lidí a všeho. Západ byl jednoznačně LEPŠÍ.

VÝCHOD byl jednoznačně zaostalý a horší. Nikam jsme nemohli, jen  ke spřáteleným bratrům v sousedních zemích, ale všude to bylo podobné. Přísně se hlídalo, aby v rámci turistiky, neprobíhalo náhodou obchodování s čímkoli... hranice byly přísně střežené, šacovali nás potupně jako zločince. Šikanovali nás ze všech stran. A byli to vesměs ti samí lidé, co nás šikanují i dnes, kdy patříme na západ, ale šikanují nás jinak, jinou ideologií a  jinými prostředky (zákeřnou manipulací, podplácením, a debilizací). Svět se stal nepřehledným (kdo je kdo) a nebezpečným (každý si dosadí své)... To mě nutí k zamyšlení... Co je to ZLO? Zlo není napravo nebo nalevo, na západě nebo na východě, nahoře nebo dole, uvnitř nebo venku. ZLO je nabubřelost a má milióny podob. Převléká se stejně jako móda, halí se do jakýchsi hodnot a obecné pravdy, která se dá aplikovat na cokoli...zjednodušujících polopravd a úsměvů či jiných průvodních projevů štěstí. Manipulační techniky dosáhly svého vrcholu... lidé se předhánějí, kdo je lepším manipulátorem... A nakonec zjistím, že jsou to stále titíž, co kazí vzduch i vodu. Co sahají těm druhým po svobodě a nesnáší konkurenci. Je to systém a princip v nás samotných, ne ve státě či jinde.

Zažila jsem dva světy, ten první, říkejme mu třeba VÝCHODNÍ měl i kladné stránky. Za všechny třeba tu, že fungoval neoficiálně výměnný obchod, takže peníze nebyly až tak důležité, každý měl práci, práce bylo vždycky dost a kdo nepracoval, byl příživník. Takže na ulicích nebyli žebráci, sportovci byli normální lidi, sport byl pro každýho, zájmové kroužky byly za pusinku a lidi se dětem věnovali ze zájmu a ne pro peníze a podle toho to taky vypadalo... Důležitější než výkony byla láska ke sportu, ale i k řemeslu, mohla bych psát pořád dál a dál... Prostě nebylo všechno tak špatný, ale já to vnímala jinak. Viděla jsem především to, co bylo černé. Nebudu to vyjmenovávat, bylo by to na stránku. Za všechny ty neřesti socialismu, bylo pro mne neskousnutelný, že existovala jednostranná propaganda, vnucování toho co si mám myslet, nebyla tu konkurence. A to je jádrem toho všeho. Jádrem zdravé společnosti je vždycky konkurence a následně dialog a to umožňuje vývoj. Jakmile se někdo zapouzdří v čemkoli a odmítne to druhé byť jen vnímat, začne mlžit, lhát, neříkat celou pravdu, zakazovat opačný pohled nebo alespoň obviňovat toho, kdo volí A místo B, z jeho špatných úmyslů či hlouposti a hlavně převracet pravdu, přivlastňovat si hodnoty jako je pravda a láska... "Proboha, kde to  jsme?", pak si říkám, "Za co jsme cinkali?" Je to ještě horší než dřív... Ale je zjevná jedna věc. Není to doktrína a systém, co uzurpuje a omezuje člověka, je to ČLOVĚK. Jak je to možné? COSI V ČLOVĚKU!!! Sobectví, nadřazenost, nepokora... EGO.