Donald Trump během kampaně dával jasně najevo, že bude podporovat Izrael v řadě kritických problémů, včetně přesunu ambasády USA do Jeruzaléma a nebude Izraelce nutit k diplomatickým jednáním s palestinskými Araby. Zajímavou skutečností je, že hackerská stopa nevedla ani k Izraelcům ani do tradiční hackerské bašty, Číny, ale od prvního momentu do Ruska. Otázka zní, proč vede jen tam, a proč právě teď? Odpovědi mohou být různé. Zkusme vzít v potaz jednu z těch pravděpodobnějších, jíž je tvrdý konkurenční boj mezi USA a Čínou o světovou dominanci. Roli jednoho z nejvýznamnějších jazýčků na vahách, ne-li rozhodujícího, hrají nesporně Rusové. Američané chtějí-li Čínu snáze porazit, musí Rusko buď získat na svou stranu, nebo jej včas zničit. Věštění z křišťálové koule mi moc nejde, takže se na tomto místě omezím na konstatování, že v tuto chvíli nedovedu odhadnout, jakou taktiku Američané vůči Rusku využijí. Nejsem si ani jist, zda to vědí i oni sami. Američané se dlouhých 50 let dívali na Sovětský svaz jako na úhlavního nepřítele a změnit pohled na Rusko „ze dne na den“ pro ně nebude jednoduché.

Číňané plánují převzetí role nejsilnější mocnosti světa přibližně okolo roku 2050 a tak. Američanům už mnoho času na finální rozhodnutí „co s Ruskem“, nezbývá. Polovina čínského vedení předpokládá, že „předání panovnického žezla“ proběhne mírovou cestou a druhá je přesvědčená o tom, že se USA vůdčí role bez boje (války) nevzdá. Zbrojí se tak na všech stranách a pravděpodobnost vzniku války neustále roste.

Svět se vrací do doby před I. světovou válkou, nebo až do prehistorie?

Co je nutné mít neustále na paměti je skutečnost, že po staletích nepůjde o válku ideologickou (ve všech třech velmocích vládne kapitalismus a liší se jen formou vlády), ale obchodní. Vracíme se tak do období před I. světovou válkou, nebo až do prvotně pospolné společnosti, kdy nešlo o nic jiného, než o boj o zdroje. Čím víc jich dovedl dotyčný kmen dobýt a ovládnout, tím větší šanci měl na přežití a tím větší byla i jeho konkurenceschopnost a dominance nad ostatními. Dnes, v 21. století, znovu nejde o nic jiného, než o zdroje, díky nimž bude vítězná velmoc dominovat nad ostatními.
S laskavým čtenářem se jistě shodneme na tom, že nejlepší variantou by bylo mírové řešení, kdyby si Rusko, Čína a USA sedly k jednacímu stolu a rozdělily si mezi sebou zóny vlivu. Obecně platí, že má-li se svět pohnout dopředu, musí se dohodnout především velmoci, a to jako rovné s rovným. Nedohodnou-li se společně, pak ti co budou postaveni „mimo hru“ se začnou bouřit a mohou chtít začít dokonce i válčit. Brzy po inauguraci uvidíme, jak bude vypadat reálná Trumpova politika, a teprve po té se můžeme pustit do zpřesňujících odhadů budoucího vývoje.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.