Nové úmluvy a směrnice nás mohou donutit trvale přijímat imigranty, a to nejen z důvodu politické perzekuce, ale i klimatických změn a porušování lidských práv, včetně diskriminace pohlaví.

Naprostým neštěstím se ukazuje být Lisabonská smlouva, jíž byly stamiliony Evropanů obejity, aby už o mnoha důležitých národních záležitostech nemohli hlasovat sami, ale rozhodovaly za ně příslušné orgány EU. Lisabonská smlouva umožňuje, aby se například většinovým hlasováním na schůzce ministrů vnitra přerozdělili migranti mezi jednotlivé členské země. Rozhodne se i o tom, že pokud migranty odmítneme, budeme za to pokutováni.

Další hodně nepříjemnou zprávou je, že EU slovanské otroky ze své náruče jen tak nepustí, a to i kdybychom nakrásně chtěli. Staré, Západoevropské státy totiž potřebují východní kolonie jako své „krmelce“. Jen pro srovnání: v roce 2016 od nás odteklo do zahraničí na dividendách 293 miliard korun a vloni už to bylo přes 300 miliard korun. Česká ekonomika je zahraničními vlastníky systematicky „dojena“ a naši politici tomu buď bezmocně přihlížejí, nebo u toho přímo asistují. Nejhorší na tom je, že 80% našeho exportu směřuje do zemí EU, takže stejně budeme – ať budeme či nebudeme členskou zemí EU – muset tancovat, jak Brusel s Berlínem pískají.