Tak či onak, obě skupiny, praktikujíci muslimové i my, „bigotní“ praktikující katolíci, jsme společně velmi minoritními menšinami v evropském sekulárním moři. A do budoucna to nebude jiné. Naopak, bude nás ještě méně, aktivních katolíků i muslimů. Sekularismus a eroze tradiční náboženské praxe je totiž poněkud tajemný, ne zcela pochopený, avšak statisticky doložitelný sociologický fakt, který postupuje všemi společnostmi nehledě na přání jejich vůdců či mediálních nálad. I muslimské komunity se sekularizují nevídaným tempem, což znervózňuje islámské náboženské autority ještě více než ty křesťanské. Z tohoto pohledu strach z „islamizace Evropy“ je stejně opodstatněný, jako strach, že pohledy poslední dech chytajících vilných šedesátníků po mladých slečnách mohou způsobit vážnější populační explozi.

Šturmovat po náměstích v tisícových pochodech „proti islámu“ je navíc okořeněno ještě jednou absurditou – je to jako pochodovat proti vlastní impotenci. Tu by si měl každý vyřešit soukromě sám se sebou (případně s rodinou či lékařem), ale bojovat proti ní demonstrací? Pokud by účastníkům skutečně šlo o zastavení pronikání cizího náboženství na náš kontinent, jedinou účinnou hrází by byla nějaká vlastní silná víra. Museli by se rozejít a spontánně a pravidelně naplňovat své křesťanské chrámy. Plodit hojně dětí a svým příkladem je vést ke ctnostem praktikujících křesťanů. V zemi, která má převahu nábožensky zapálené populace, místní i státní instituce se budou snadno chovat v podobném duchu. Do takové Evropy se bude islámu velmi špatně pronikat.

Taková Evropa ovšem neexistuje. Evropa, kterou skutečně máme, je místem, kde je naprostá většina areligiosní, či přímo ateistická, byť formálně nechává ještě křtít své děti a jednou do roka se připlete na půlnoční mši. Jádrem pochodů proti islámu je tak banální revolta proti cizincům, jejíž ideovým základem není nic noblesnějšího než starý známý nacionalismus, čili národovectví. Není náhodou, že se pořádají právě v postkomunistickém Sasku, kraji s nejmenším podílem imigrantů a největší nezaměstnaností, kraji, kde tradičně mají nejvýraznější výsledky radikálové všech odstínů, od hnědých po rudé…

Vyšlo na Pravýbřeh.cz