Většina státních guvernérů je v současnosti republikány a i v dalších úřadech má Republikánská strana významné zastoupení. To ovšem neznamená, že každé volby nevysílají jasný signál o tom, jak se dané straně daří propojovat vlastní nabídku se skutečnou poptávkou ve společnosti. Naopak, lze předpokládat, že prezidentské volby, které jako jediné probíhají v celé zemi, odhalí některé trendy, a zejména jejich klíčový dopad dříve, než se tomu stane v menších volebních okrscích, z nichž mnohé jsou tradičně demokratické, či tradičně republikánské. Když si uvědomíme, že při udržení současného demografického vývoje budou kolem roku 2050 voliči bílé pleti ve Spojených státech v menšině, musí Republikánská strana kriticky zhodnotit svoji pozici.

Soubor otázek, které je potřeba si klást, můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupina zahrnuje politické myšlenky a z nich formované konkrétní politické návrhy. Druhou skupinu potom představuje systém, pomocí kterého jsou tyto politické myšlenky a návrhy komunikovány voličům. Začněme postupným rozborem skupiny druhé, protože to je paradoxně právě mechanika kampaní a výběru kandidátů, která začala ovlivňovat, ne-li přímo formovat, obsah skupiny první, ač by to mělo být naopak.

Když mluvíme o systému, pomocí kterého jsou politické myšlenky a návrhy komunikovány voličům, máme na mysli především mechaniku výběru kandidátů – tedy primární volby a samotné kampaně a taktická rozhodnutí, která jak kandidáti, tak i pracovníci jejich kampaní činí. Připomeňme, že ve Spojených státech se zhruba od konce 70. let 20. století ustálil systém, kdy prakticky v každém státě unie probíhají primární volby, pomocí kterých se určí delegáti na celonárodní sjezd strany, který potom vybere stranického kandidáta pro prezidentské volby. Primárky mají různou podobu. Ať už se ale jedná o klasické vhazování volebních lístků nebo lokální stranické schůze, jejich podstatou je to, že nejčastěji samotní aktivní členové specifické politické strany si vybírají svého kandidáta. Primární volby také neprobíhají ve všech státech současně, takže samotná sezóna primárek trvá několik měsíců, během nichž jednotliví uchazeči o stranickou nominaci vedou intenzivní kampaň. Tento systém má dva logické důsledky. Zaprvé narůstají účty za kampaň, protože finančně náročná činnost začíná více než rok před samotnými prezidentskými volbami. Zadruhé kandidáti soutěží v rámci vlastní strany, kde jsou přirozeně nuceni zastávat extrémnější názorové pozice, protože se snaží vymezit vůči ostatním členům vlastní partaje a protože je pravděpodobné, že k primárním volbám dorazí skalní voliči strany.

Tyto dva jevy se staly ještě výraznějšími po zavedení současného systému financování volebních kampaní a po vzniku konzervativních odnoží Republikánské strany jako např. tzv. Tea Party. Současný systém financování volebních kampaní vedl ke vzniku Super Political Action Committees (SuperPACs), které se zásadním způsobem podílí na financování kampaní a které jsou často navázány na některou ze zájmových skupin, ať už se jedná o klasické lobbistické organizace či názorové skupiny.