3. dubna, den před zasedáním výkonného výboru Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), jež má proběhnout kvůli již notoricky známému salisburskému incidentu, při němž měla být údajně použita otravná nervově-paralytická látka, vydal šéf chemické laboratoře v Porton Downu Gary Aitkenhead překvapivé prohlášení: informoval, že Velká Británie nemůže dokázat, že za útokem bojovou látkou na britském území stojí právě Ruská federace. RF byla přitom z činu Londýnem a priori obviněna, ukvapeně a v rozporu s nejlepšími tradicemi římského práva. Zhruba 3 minuty se snažili novináři ze šéfa Aitkenheada dostat jasné obvinění Ruska. Šéf laboratoře se kroutil jako ještěrka, ale novináři nakonec odešli s nepořízenou.

Londýnská pseudologia fantastica – bájivá lhavost, syndrom barona Prášila

Na celém případu je v první řadě velmi zarážející rychlost, s jakou bylo Rusko obviněno. O to více zarážející je, že samotný Aitkenhead ozřejmil, že jeho úkolem ani vlastně nemělo být zjišťování, zda je Rusko pod užitím látky podepsáno či nikoli, tedy zda „novičok“ ze Salisbury byl „alespoň“ vyroben v Rusku, nebo ne. Onen „ruský podpis“, respektive případná ruská technologie výroby, se při dnešních možnostech soudobých vojenských laboratoří vysledovat dá. Zejména pak tehdy, má-li expertízu provádějící laboratoř možnost srovnání použité látky s referenčním vzorkem. Od devadesátých let XX. století má Západ „s největší pravděpodobností“ (highly likely) možnost disponovat kontrolním vzorkem obsahujícím „ruský podpis“. Právě proto nyní vyjádření Gary Aitkenheada zní silně neuvěřitelně. Čili: Londýn ví, že za incidentem Rusko není. Být Rusko za incidentem, udělal by Putin ze sebe největšího hlupáka. Takto zkušený muž tuto roli ochotně přenechal B. Johnsonovi. Ten sice představuje elitu národa, ale chová se jako buran první kategorie.

Proto jsme slyšeli všechny ty – jak by snad řekla česká exministryně školství Valachová – „nakudrnacené“ verze o tom, že bojová látka měla být tu na klice od domu Skripalových, poté zas v květinách, nakonec možná asi určitě… v pohance, nebo spíš na propisovačce!? Že v domě obětí žijí domácí mazlíčci, kteří vyvázli bez úhony, to anglickému Metropolitnímu Policejnímu Servisu připadá zřejmě normální. Osobně je mi Londýna skoro „líto“, namáhá se tak trapně, až se mu chce napovědět adaptací kdysi slavné písničky: „ […] na skříni, na dveřích, na kamínkách, na pantoflích, na peřinkách, na šálku, na klíči, na hodinkách, tam rád bys všude nalezl, pochválen abys byl, – made in Russia – ,novičok', autorizovaný samotným V. V. Putinem.“

Kterak Boris Johnson vynašel metodiku či „strategii mrtvé kočky“ (prosíme neplést si zde 'Dead Cat Strategy' s 'Dead Cat Bounce', termínem z investic)

Podívejme se v neposlední řadě na to, co stvořil ministr zahraničních věcí Boris Johnson a s čím se vytasil na veřejnost ještě před Zimními olympijskými hrami 2014 v Soči, před tzv. „anexí Krymu“, před zostřením situace v Sýrii… Mister Boris Johnson roku 2013 demaskoval světové veřejnosti západní taktiku politikaření následujícími slovy (cituji z Wikipedie heslo „Dead Cat Strategy“):