Skutečně morální záminka pro „casus belli“ (důvod k válce) neexistuje. Protivník není ni zvíře, ani padouch. Představuje jen „jinou zájmovou skupinu“, což se v evoluci netoleruje. Vyhrává silnější, slabší má padáka. Neexistují odbory, kde by bylo dovolání…

Je to jako s chorobami. Buď do neduhu člověk upadne z plného zdraví, nebo se churavění postupně rozvine. Není jednoduché ustanovit, kdy se přesně nová válka spustila. Lze však konstatovat, že jsme svědky jejího zřetelného rozvoje, neboť gong prvního kola zápasu zazněl. Filozof by se zeptal, zda je nutné podstupovat zápas. Praktik na to odpovídá, že budeme-li mít štěstí, budeme jen přihlížet v roli diváků. Nebudeme-li mít štěstí, není jasné, jaká bude naše vlastní úloha.

Když stínový boj se mění na kontaktní

Stejně jako choroba může mít různou intenzitu, závažnost či různou prognózu, tak i třetí světová válka nemusí vypadat jako zmodernizovaná válka přecházející. Může jít o typově nový fenomén. Americký útok střelami Tomahawk na Sýrii je spektakulární daň staré tradici. Jde o první symbolické bouchnutí soupeře v ringu, po kterém se může spustit rvačka naprosto nekontrolovatelná, rvačka bez pravidel. Nyní totiž neexistuje žádný morální arbitr, který by mohl protivníky odradit od utkání, ani který by jim pískal fauly. Je otázka, z které strany a v kterém kole přijde K. O. Světová veřejnost, nenechme se tím zmást, bude zpívat hymny vítězi, jenž si bude vychutnávat výhody mazáka (bully on the beach). Bude možná uvnitř soucítit s „otloukánkem“, ale bude servilně podlézat vítězi. Nyní rozhoduje každý faktor: může jím být větší biceps, stejně dobře lépe zakroucený mozkový závit.

Oč se válčí? O peníze, moc a životní styl. Zápas není o morálce nebo o univerzální pravdě. Lev nepožírá svou oběť, protože „má pravdu“!

Dost však metafor. Buďme konkrétní. Západ podnikl útok proti Sýrii. Jak už jsem se zmínil výše, důvod (záminka) – je irelevantní faktor. Kdybychom se v tom začali totiž vrtat, museli bychom začít filozofovat o adekvátnosti kárné výpravy spojenců, nebo také o přiměřenosti západní odpovědi na údajný chemický útok Asada proti svým oponentům, případně bychom mohli začít rozumovat o nedostatečné důraznosti a razanci západního vojenského zásahu. Gratulujeme nicméně Trumpovi: vypálil 103 střely s plochou dráhou letu a tentokrát nikoho nezabil, jen údajně zničil vojenskou chemičku, dokonce nedošlo ani k zamoření území chemickými látkami. Opravdu zázračné zbraně tyhle Tomahawky. Mají takový léčebný účinek. A jak by řekla Vlasta Parkanová – jsou to takové krásné Tomahawky.

Vyčkávací chování Vladimíra Putina

Je jaksi veřejným tajemstvím, že celá hra kolem Sýrie je ve skutečnosti snaha vyřešit otázku dominance na planetě Zemi. Jedná se o opravdický střet civilizací. Fakticky proti sobě stojí Američané s hemisférou svého vlivu a Rusové s tím, co jim zbylo. Potká-li Sýrii osud Libye, Iráku … bude to znamenat konec ruské integrity, protože tak velký stát jako Rusko si může integritu zachovat jen potud, pokud si ubrání své mocenské zájmy, na kterých není nic „pravdivého“ ani „morálního“ o nic víc, oč „morálnější“ či „pravdivější“ by v tomto smyslu měly být zájmy americké. Jak už jsme řekli, jde o to, kdo získá právo psát pravidla hry a kontrolovat hráče nižších výkonnostních tříd. Vzhledem k současné globalizaci a destruktivnosti moderních zbraní je „syrský“ incident vysoce „toxickou“ záležitostí. Proč tedy vyčkává Putin? Věc se má zřejmě tak, že Putin vůbec nevyčkává, ale už nějakou dobu jedná. Pokud ne, byl by to konec Ruska. A Putin v jednom z interview řekl v kontextu hrozící třetí světové války: „K čemu by nám byl svět, kdyby měl být bez Ruska?“

Útok Američanů 103 Tomahawky je kalibrační „trasovací“ výstřel. Jedná se o předehru. Rusko se připravuje, v tom má Trump pravdu

Opět budeme citovat Putina. Během prezidentských voleb v Rusku bylo se staronovým prezidentem učiněno několik rozhovorů. Putin zafilozofoval o krysách zahnaných do kouta. Znám je i jiný jeho výrok, že „je-li rvačka nevyhnutelná, je třeba zaútočit první“. Připíšeme-li si k tomu ještě i to, že Putin je celoživotní přesvědčený judista, začne být zřejmé, že každá jeho akce v roli prezidenta RF musí mít svůj „timing“, čili načasování. Putin je navíc v duši sovětský pionýr, který byl vychován a vycvičen k obraně vlasti. Je to voják, bývalý důstojník KGB, odolný vůči stresu. Současné dezinformace, že Putin má být kolem sebe kopajícím uraženým ješitou, se kterým si nikdo nechce hrát, je dětinská mystifikace západních médií. Jestli Putin něčím není, pak právě uraženým chlapečkem. Na to je už moc velký, zřejmě i dost bohatý a vlivný. Není divu, že působí efektem červeného hadru na západního býka. Kritický pohled na současnou situaci nám napoví, že Rusko se připravuje, lépe řečeno: připravené Rusko vyčkává. R

usko nemůže Západu neodpovědět na výzvu. Jedná se nyní o jeho existenci

Že na této úvaze je něco zbla pravdy, na to by nás mělo upozornit to, že Putin neprovedl urychlené cvičení všech složek armády, ani se nějak moc neexponoval s prohlášením v TV. Neprovedly se demonstrativní střelby balistických raket. Rus jako by neudělal nic. Vzhledem k tomu, že Rusku nyní jde více než o prestiž, dá se dostatečně důvodně předpokládat, že ruská odpověď přece jen bude učiněna. Teorie her říkají: „Když ti někdo sype pelyněk, nasypu mu hořec!“ Ruští stratégové toto musejí vědět, jakmile akce inkriminovaných aktérů přestanou být symetrické, evoluce jednoho z nich pošle do stoupy dějin. Nejde tedy vůbec o údajné zbraně Asada. Jde o hegemonii a světový pořádek. Rusko bylo vyzváno. Více než jen rukavice mu byla hozena. V pádě-li že je toto pozorování přiléhavé, pak Dámy a pánové! „Třetí světová válka“ začala. Sledujte pečlivě skóre utkání a připravte si chvalozpěv. Vítěz jej velice rád uslyší. Snad se vám pak dostane pamlsku, který upadne z bohatě prostřené tabule bohů.

Před 100 lety 14 států intervenovalo vojensky do Ruska. Snad mají rozum a nepokusí se o reprízu.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.