Fotografií roku 2019 se stal snímek z červnové demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi na Letenské pláni v Praze. Autorem snímku je Lukáš Bíba z mediálního domu Economia. Pořadatelé vítěze vyhlásili v pátek na Staroměstské radnici v Praze (viz, viz, 22. 11. 2019). Vítězná fotka byla hodnocena pouze politicky – obrazovými ani informačními kvalitami nepřekypuje, výtvarně je sterilní; podobných fotografií (české) vlajky na pozadí čehokoli byly udělány tisíce.

„Vítězná fotografie jedné z masových demonstrací proti českému premiérovi je symbolem složité politické i společenské situace v zemi. Třicet let po pádu komunismu je společnost opět rozdělena: na jedné straně dochází k vášnivým protivládním protestům a na straně druhé si vládní strana udržuje nejvyšší preference. Vítězný snímek obsahuje emoce i klade otázky, a to jednoduchým, působivým a do paměti na první pohled vrývajícím se způsobem,“ uvedla za porotu Daniela Mrázková, spoluzakladatelka Czech Press Photo.

Vítězná fotografie od Lukáše Bíby (Economia a. s.), zdroj Czech Press Photo

Je tedy zřejmé, že vítězná fotografie je vítěznou výlučně proto, že zachytila politickou demonstraci, nikoli pro své obrazové vlastnosti. Navíc se D. Mrázková ve srovnání událostí před třiceti lety a současnými nedemokratickými masovými aktivitami zaměřenými proti legalitě a legitimitě politického uspořádání zásadně mýlí. Jde o chybnou politickou interpretaci situace – v naší zemi v současnosti nejde o složitou politickou a společenskou situaci; jde o snahu těch, kteří prohráli volby, zpětně změnit jejich výsledky. Obrazové vyjádření vítězné fotografie – zneužití české státní vlajky na pozadí davů, které jsou nedemokratickou nátlakovou skupinou − není pravdivé.

Také druhá věta paní D. Mrázkové obsahuje nepochopení historické skutečnosti; D. Mrázková uvádí, že společnost je opět, tedy jako před třiceti lety, rozdělena, a toto rozdělení charakterizuje, tak že na jedné straně dochází k vášnivým protivládním protestům a na straně druhé si vládní strana udržuje nejvyšší preference. V listopadu 1989 však nebyla společnost rozdělena tak, že na jedné straně docházelo k vášnivým protivládním protestům v situaci, kdy si vládní strana udržovala nejvyšší preference. To je omyl: v listopadu 1989 docházelo k vášnivým protivládním protestům a vládní strana si už delší dobu nejvyšší preference neudržovala; naopak, její politické preference byly zanedbatelné. Uvedené srovnání současných tzv. chvilkařských protestů a protestů v roce ´89 je nehistorické, nekvalifikované. A tak politické hodnocení současnosti i její paralela s událostmi před třiceti lety jsou chybné.

Fotografie Michala Růžičky (MAFRA, a. s.) získala první místo v kategorii Každodenní život, zdroj Czech Press Photo

Letošní ročník Czech Press Photo není výběrem příliš kvalitních fotografií − jde o dekorativní záběry bez hlubší myšlenky nebo snímky aktuálních, avšak pomíjivých záležitostí bez duchovní transcendence, chcete-li bez poselství lidství. Z obrazové a myšlenkové šedi či průměru soutěžních fotografií vystupuje fotka Michala Růžičky nazvaná „Déšť v Praze na Andělu: Řidička tramvaje se marně snaží přehodit kolej během nenadálé průtrže mračen“. Je v ní zobrazeno úsilí člověka v jeho každodenním životě, kterým však tzv. chvilkaři a kavárníci opovrhují, je v ní zachycena činnost, důležitá, významná, potřebná, s výrazným emocionálním nábojem, s poselstvím lidství.

Soutěž Czech Press Photo je jak zmoklá slepice. Déšť ji smyl politický přeliv. Nedivím se, že ji mnozí fotografové bojkotují.

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.