Žijeme v reprezentativní demokracii; znamená to, že volíme své reprezentanty k aktivnímu výkonu politiky. Na to, aby nás političtí reprezentanti měli právo reprezentovat, musejí být reprezentativním způsobem zvoleni − tedy výrazným množstvím hlasů všech voličů. Pokud tak zvoleni nejsou, je to karikatura demokracie.

Jestliže je někdo senátorem nakonec (tedy ve 2. kole) zvolen osmi či dvanácti procenty hlasů ze všech občanů voličů, čili pár tisicovkami hlasů, nejde o žádnou reprezentativní volbu. Takový senátor v podstatě nikoho nereprezentuje.

Objevují se návrhy na to, aby Senát získal větší politickou a sociální váhu, vážnost.

Chybným je návrh na byrokratizaci Senátu. Byrokratizace znamená, že zcela zbytečnému úředníkovi, který se po úřadě jen poflakuje, bere peníze a jezdí na služební cesty, zejména zahraniční, dáte razítko a nějakou normou rozhodnete, že pokud občan si chce postavit domeček pro brouky, chajdu pro ježky, koupit si deset deka semtele nebo páté kolo k žebřiňáků či chce zapřáhnout koně k voji proti směru jízdy – musí na to dostat povolení formou razítka na svůj povolovací glejt od tohoto dříve zbytečného úředníka. A ihned je úředník důležitý, významný. Takže když bude Senátu nějakou normou přiklepnuta moc razítka, stane se, dříve nevýznamný, důležitým. Ale to by byla další byrokratizace společnosti, která má s demokracií málo co společného.

Jediným možným způsobem jak dosáhnou sociální a politické vážnosti Senátu je aby senátoři pracovali. V Senátu. Nyní jich známe pár buď proto, že jsou kladně občany hodnoceni jako regionální či krajští politici, a těch je hodně málo, ale v Senátu se příliš neprojevují, nebo záporně proto, že jejich příjmy jsou neprůhledné, že v kampani zneužili e-mailovou databázi radnice atp., tedy jako darebáky. Pokud jde o působení většiny senátorů v Senátů, jde převážně o neosobnosti; viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/neosobnosti-2015.

Senát tak je odkladištěm osob politicky pro občany zbytečných, nefunkčních; pracovitých je tam velmi, velmi poskrovnu. A občané to dávají najevo tím, že o volby do něj zájem nemají; je jim lhostejný.

(Poznámka: Jako autor odborných publikací o daních pečlivě sleduji i činnost Senátu v tomto oboru: na nějakou jeho podstatnou legislativní iniciativu v daňové oblasti se nemohu upamatovat.)

A tak se mi jako jediná možná náprava výrazně nefunkčního Senátu jeví jeho zrušení; bude to řešení ekonomicky nejlevnější a politicky nejefektivnější.

(Původně jsem chtěl článku dát titulek „Zdechlina jménem Senát“; byl by přiléhavější.)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.