Prezidentem ať je houbař. Dobrý houbař. Jen takový má pro výkon této funkce všechny předpoklady.

Dobrý houbař ví, že musí všechno udělat sám; nemůže to, jako politik, hodit na někoho jiného, houbař se nemůže vymlouvat (za vše mohou z jiné politické strany, z opozice, z koalice, komunisté, minulý režim, Babiš, Rusko, dezoláti … doplňujte si sami).

Houbař má radost z nacházení hub; politik ze zmnožování svého majetku.

Houbař ví, jak se v lese chovat – je systematický, prohledává les pečlivě, pomalu, krok za krokem, neřve, ctí jeho poklidný majestát, neodhazuje odpadky, neničí stromky, lesní humus, nekope do hub nejedlých a jedovatých, ani do těch, které nezná, nesbírá, neškodí lesu, zkrátka nedělá v něm bordel; neničí podstatu své vášně. Politik ve společnosti bordel dělá, chová se jak hulvát.

Houbař je ochráncem lesa, chrání základ své radosti, po lese chodí pomalu, neběhá, chodí tiše, plánovitě, neběhá z místa na místo jako trotl, je systematik, je pečlivý; má ekonomické myšlení, myslí totiž i na budoucnost, ví, že rozkopat podhoubí by znamenalo zničit základ, ze kterého budoucí houby opět porostou. Politik podhoubí hospodářství klidně z hlouposti či zlého úmyslu, jenž je dát osobním prospěchem, ničí.

Za kvalifikovaného houbaře se nepovažuje každý, jenom ten, kdo má uvedené vlastnosti, je skromný, ví, že se musí ve svém oboru stále hodně a stále učit. Za politika, dokonce mimořádně kvalitního, se považuje kdejaký blb.

Politik klidně vytuneluje cokoli, kvůli svému zištnému zájmu, je mu to jedno - ví, že za několik let bude mít nahrabáno a bude dávno někde jinde a jinak žít.

Houbař ví, že si musí zvyšovat svou houbařskou kvalifikaci, je opatrný ověřuje si své znalosti, politik ví, že nic takového nemusí, je přece kvalifikován dost. Houbař ví, že (o houbách) neví všechno, a proto své znalosti postupně ověřuje, doplňuje, tříbí; nechá si poradit (kolegy houbaři, znalejšími); není hloupý náfuka, nechá si poradit od zkušenějších houbařů nebo od odborných knih. Většina profesních politiků je, určitě podle vlastního mínění, geniálních; genialitu nabývají vstupem do politiky. Žádné rady nepotřebují. Houbař je pokorný ke znalostem jiných houbařů a ke znalostem a zkušenostem obsažených v odborných publikacích. Politik se zvolením do funkce v tom okamžiku stává geniálním.  U houbaře platí skutečné znalosti, nikoli tituly (za často opsané disertační práce, koupené tituly, pecky na ramenou); platí zde a teď.

Houbař nezávidí (spíš si v duchu říká jak to, že jsem ty houby přehlédl?!), je sebekritický. Znáte sebekritického politika?

Houbař je pokorný i tím, že si tvrzení jiných ověřuje, politik je, pokud nesouhlasí s jinými názory, kategoricky odmítá [víte kupř. v kolika houbařských knihách se lze dočíst, že houba Phallus impudicus je v počátečním stavu vývoje jako vajíčko jedlá (?) - není to pravda, zkoušel jsem to, nedá se jíst ani zasyrova, ani jako obalený či přírodní řízek; zkrátka houbař musí být pokorný v souhlasu i nesouhlasu].

Houbaři jsou národem skromným, pokorným – když nejsou krásné praváky, spokojí se i s babkou. Potkali jste skromného politika?

Houbař je proto v lese hostem vítaným, politik je ve společnosti nevítán.

Já vím, že jsem všechno trochu zjednodušil – ale to jenom proto, abych to zvýznamnil.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele