Podle mě mají pravdu oba pánové. Mzdově inflační spirálu tu podle mého názoru již máme. Může za ni situace na trhu práce. Nejsou lidi a zaměstnanci v mnoha oborech si mohou mzdy diktovat. Další, jinak působící faktory se projevují se zpožděním. Lidé se potřebovali leknout výše inflace, reagují na ni teprve nyní, a ještě reagovat budou. Musí, protože není vyhnutí. Ceny rostou až moc.
Problém nyní spatřuji v inflačních očekáváních, která poženou samotnou inflaci. Za zajímavou myšlenku proto považuji Švejnarovo tvrzení, že důvodem, proč máme vyšší inflační očekávaní než jinde ve světě, je nedůvěra ve stát a v jeho schopnost inflaci zkrotit. Nejsem si jistý, že tomu tak je.

Podle mě hraje větší roli to, že u nás byla veřejnost vystavena takové mediální a politické masáži, že všechno bude kvůli válce dražší, že nakonec nebyl problém reálně zdražit. Všichni si prostě zvýšili marže a zákazník to musel akceptovat. Už před vkročením do obchodu vlastně čekal, že si připlatí.
Vláda připomíná hasiče

Švejnar oproti Holubovi akcentoval pokles HDP a úpadek životní úrovně. To je něco, co se podle mě nějak vytratilo z veřejné diskuse, takže jsem rád, že o tom mluvil. Řeší se příznaky různých nemocí ekonomiky, ale neřeší se to hlavní, čímž je tím je růst. Vláda rezignovala na to, aby akcelerovala ekonomiku. Přitom s vyšším růstem by se řada věcí (třeba i vyšší dluh) vyřešila sama. Já bohužel u této vlády postrádám koncepčnost. Připomíná mi hasiče – tu hasí problém, tam hasí problém, ale nic nebuduje. Chtěl bych místo vlády hasičů vládu stavitelů, lidí, po kterých něco zůstane.
Nejvíce bych si přál, aby zde vzniklo lepší podnikatelské prostředí. To ale nevidím. Místo toho, aby byli lidé motivováni podnikat, vidím jen snahu dát jim okovy v podobě vyšších daní.
Členem bankovní rady jen jednou, ale na delší dobu