Můj nedávný zážitek, když jsem nastoupil s ostatními pasažéry na letišti Leoše Janáčka v Ostravě na palubu letadla společnosti Smartwings, jehož cílová destinace byl řecký ostrov Zakynthos, čekalo nás překvapení. Posádka včetně pilotů byli Američané. Velkou část cestujících tvořili senioři a rodiny s malými dětmi. První komunikační problém nastal, když se jedna z letušek ptala čtveřice důchodců, co to mají na krku. Museli jí vysvětlovat, že to není žádná bomba, že to je pouze ionizér, který má sloužit k vytváření protibakteriálního klima. Mnozí z vás určitě znají domácí ionizéry, které se v zimních měsících používají v místnostech, kde se spí. Samozřejmě v rámci letounu A-320 s jeho obrovskou vnitřní klimatizací to byla trošku komediální scénka.

Dalším komickým vystoupením bylo, když letuška předváděla bezpečnostní instruktáž, slangově rozcvičku, která je vytištěna na kartách tak, že si výše uvedené papíry položila na zem. Přitom každý cestující má tyto instrukce ve své přihrádce. Tuto instruktáž zvládají české letušky automaticky bez jakékoliv nápovědy. Gólem byl vedoucí kabiny, pocházející pravděpodobně z jihu Spojených států, takže jeho dialektu (s nadsázkou) nerozuměli ani jeho kolegové, natož čeští pasažéři vládnoucí anglickým jazykem. Bezpečnost cestujících by měla být prioritou pro všechny letecké společnosti na světě.

Tak se ptám majitelů společnosti Smartwings, chybí čeští piloti a letušky, nebo jim utekli?

V případě krizových situací, které můžou během letu nastat a těch můžou být desítky, by mě zajímalo, jak by posádka, netknuta českým jazykem, řešila paniku na palubě.  Dovolím si uvést několik příkladů. Kouř v kabině, vzplanutí jednoho z motorů, popřípadě nedej Bože přistání na vodu. Můj osobní názor, který nikomu nechci vnucovat je ten, že je to hazard s lidskými životy. V případě, že se nic nestane byznys jede dál. Na druhou otázku, v případě fatálních problémů jsou ztráty povoleny? Nechci ani náhodou zpochybňovat schopnost palubního personálu, jehož výkon byl velice kvalitní a mohu smeknout před kapitánem, který na letišti Zakynthos, jež je pro přistání velice náročné, přistál jako do peřinek. Mlčení z pilotní kabiny po celou dobu letu však bylo nezvyklé. Na charterové lety s Čechy do dovolenkových destinací létaly česky hovořící posádky. Jednou je to česká letecká společnost, tak cestující očekávají české posádky tak, jak to bylo v minulých letech. Rozumím názoru, že v globálním světě létají různé společnosti, ale každý si může vybrat s jakou společností poletí, zda s polskou, ukrajinskou - v návaznosti na svou jazykovou vybavenost. Pro příklad, při z Polska operovaném let do Kyjeva, samozřejmě před válkou, hovořil palubní personál jak polsky, tak ukrajinsky a anglicky. Cesta zpátky, již v režii amerického týmu byla příjemná, vedoucí kabiny hovořil velice srozumitelnou americkou angličtinou, ale to neřeší problém, který jsem popisoval.

Jsem upřímně přesvědčen, že pokud si český dopravce není schopen nasmlouvat české posádky pro charterové lety, nemusí si hrát na "českého" dopravce. Diskutabilní podpora státu tomuto dopravci, jak pravil Miroslav Kalousek, je zbytečná, protože české cestovní kanceláře si najmou z široké nabídky leteckých společností na trhu. Je to ale otázka do diskuse, kde hraje roli určitý komfort, to znamená dostupnost a pružnost.