Sledoval jsem téměř všechny debaty s kandidáty do Evropského parlamentu a dovolil bych si je rozdělit do několika kategorií bez toho, aniž bych se kteréhokoliv z nich chtěl dotknout.

Kategorie takzvaných duševních polonaháčů se rekrutuje ze zástupců ideologických fanatiků, kteří v rámci jimi prosazované ideologie nejsou schopní přijmout odlišný názor, ale tento názor berou jako útok proti státu. To jsme bohužel zažili ve třicátých letech, kdy byla zahájena fašizace Evropy. Dovolím se odkázat na autobiografii korvetního kapitána Burkharda Freiherr von Mullenheim-Rechberga, který přežil potopení největší německé válečné bitevní lodě Bismarck. Jen pro úplnost, ze dvou tisíc členů posádky se zachránilo sto námořníků. Nacistický režim dosáhl takové míry nesvobody, že některé nejen slovní výroky měly za následek uvěznění daných jedinců. A absolutní nekontrolovatelná moc nejmocnějších byla postavena nad zákon. Jak píše autor, lži ruku v ruce s propagandou se staly denním chlebem Němců. A z těchto okovů nacistické tyranie nešlo nijak vystoupit.

Nyní se vrátím k výše zmíněným debatám. Můžeme polemizovat s názory jednotlivých protagonistů. Jenom stručně vzpomenu některé zahraniční studie, které prezentoval profesor MUDr. František Koukolík. Například hulvátské a arogantní chování při politických debatách zaručí vyšší sledovanost, ale dlouhodobě ztrácí reprezentanti některých stran důvěru voličů. Nekompetentnost politiků, kteří byli zvoleni, je netrápí, protože vzdát se dobře placeného místa by je mohla donutit jen přicházející revoluce. Jak píše profesor Koukolík ve svých knihách, psychopati v politice jsou běžným jevem a posedlost mocí, kterou jsou omámeni jako drogou, je vytrhává mimo realitu běžného života. Jako příklad uvedli zahraniční výzkumníci Margaret Thatcherovou, George W. Bushe mladšího a Tonyho Blaira. Tyto znaky můžeme najít nejenom u českého establishmentu.