Zavedení pracovní pozice školského logopeda by podle odborníků zhoršilo kvalitu diagnostiky, následné léčby řečových vad a zdravého vývoje dětí. Proti návrhu, který je součástí chystané Novely školského zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, vystupují kliničtí logopedi ze Sdružení ambulantních specialistů ČR. Neurovývojové a další řečové a komunikační poruchy přivedou do ordinací klinických logopedů každoročně zhruba 150 tisíc pacientů, z toho je podle odhadů až 80 % pacientů mladších 18 let.

Kvalitní a včasnou diagnostiku jim však mohou poskytnout pouze logopedi ve zdravotnictví. Ti mají, na rozdíl od speciálních pedagogů ve školách, několikaletou zdravotnickou praxi a řádnou atestaci ve zdravotnictví. Školští logopedi z řad speciálních pedagogů by naopak kvůli GDPR neměli přístup ke zdravotnické dokumentaci souvisejících odborností, například pediatrie nebo neurologie, což je zásadní překážka pro správné určení diagnózy a stanovení efektivní terapie.

Zástupci klinických logopedů při Sdružení ambulantních specialistů ČR (SAS ČR) důrazně varují před záměrem ministerstva školství zavést novou pracovní pozici školského logopeda. Návrh je součástí chystané novely školského zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, který by mohl brzy zamířit do poslanecké sněmovny. Podle odborníků by v případě schválení vedl návrh ke zhoršení kvality zdravotní péče u dětí předškolního a školního věku.

„Pozici školského logopeda by zastávali speciálně pedagogičtí pracovníci, kterým chybí zdravotnické vzdělání, a kteří tudíž nemají k dispozici nástroje pro přesnou a včasnou diagnostiku a ošetření dětských řečových poruch,“ říká předsedkyně výboru klinických logopedů při Sdružení ambulantních specialistů Mgr. Vlasta Šimková. „Jde o bezprecedentní ohrožení zdravého vývoje dětí, a to nejen z pohledu řečových vad,“ dodává.

V Česku projde ordinacemi klinických logopedů každý rok zhruba 150 tisíc pacientů s narušenou komunikační schopností. Kliničtí logopedi působící v ambulancích či nemocnicích dnes řeší širokou škálu diagnóz pacientů spojených s patologickým předřečovým a řečovým vývojem od kojenců (poruchy sání a polykání), přes děti předškolního a mladšího školního věku, až po dospělé pacienty. Kliničtí logopedi tak léčí široké spektrum řečových a komunikačních poruch, vad hlasu, řeči i sluchu.

Kromě diagnostiky také pomáhají s prevencí, školeními a poradenstvím. Ročně u dětí odhalí velké množství vývojových poruch, u nichž jsou včasná diagnostika a zahájení léčebné terapie klíčové – zejména z pohledu minimalizace dopadů na další život pacienta. Jde například o vývojovou dysfázii, mutismus (nemluvnost), tumultus (breptavost), balbuties (koktavost) nebo dyslalii gravis (těžká patlavost), která může být samostatnou diagnózou, ale také jedním z příznaků mnohem vážnějších poruch. Vlivem neodborné léčby by se pacientům dostalo péče se značným zpožděním – a jejich stav by se tím také mohl zhoršit.

Chybí vzdělání i nástroje

K přesné diagnostice a léčbě by školští logopedové neměli potřebnou kvalifikaci. Na rozdíl od klinických logopedů totiž nedisponují dostatečným zdravotnickým vzděláním ani příslušnou atestací. Úroveň vzdělání, kterou by speciální pedagog musel dosáhnout, aby mohl fungovat v roli školského logopeda, navrhovaná novela zákona neurčuje. Pro výkon funkce by tak dle návrhu stačilo pouze ukončené pedagogické magisterské studium se specializací na logopedii.

Přístup by školští logopedové neměli kvůli předpisům GDPR ani ke zdravotnické dokumentaci svých žáků. „Role speciálních pedagogů je nezpochybnitelná – zůstává ovšem výhradně v rovině výchovně-vzdělávacích, tedy pedagogických metod. Speciální pedagogové přizpůsobují prostředí ve školách individuálním požadavkům žáků s logopedickou diagnózou. V žádném případě se ale nemohou podílet na její diagnostice či terapeutické léčbě,“ vysvětluje Mgr. Vlasta Šimková.

MŠMT překračuje vlastní kompetence

Výbor sekce klinických logopedů SAS zároveň upozorňuje, že navrhovaná úprava je v konfliktu s existující legislativou, konkrétně Zákonem o nelékařských zdravotnických povoláních, a představuje tak bezprecedentní zásah do působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR. Pod vedením školského logopeda by léčba probíhala mimo akreditovaná zdravotnická zařízení, což zákon rovněž zakazuje.

„Mluvíme v podstatě o vzniku jakýchsi nekvalifikovaných logopedických ordinací ve školách, které nesplňují standardy zdravotnických zařízení ani v požadavcích na minimální vybavení ordinací nebo sanitaci. To by se zásadně podepsalo na kvalitě prováděných vyšetření. Zákonný zástupce pacienta, pacient, ani pedagog by navíc velmi pravděpodobně nedokázali kvalifikovaně rozhodnout, zda a kdy ještě využít pedagogických služeb učitele, a kdy je již nutno se obrátit na zdravotnického pracovníka,“ dodává Mgr. Vlasta Šimková.

Služby klinického logopeda jsou v ČR běžně dostupné a obvykle plně hrazené ze zdravotního pojištění. Včasná a správná diagnostika je přitom u řečových a komunikačních vad zcela zásadní. Proti vzniku poskytovatelů logopedických služeb mimo resort zdravotnictví se důrazně ohradila také Asociace klinických logopedů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku i Společnost dětské neurologie ČLS JEP