Do rukou čtenářů se v posledních týdnech dostala kniha autorské dvojice Stanislav Balík a Vlastimil Podracký: Idea českého národního státu třetího tisíciletí, kterou vydalo nakladatelství Bodyart Press. Lze jen konstatovat, že se jedná o literární počin originální, neotřelý a nabízející mnohé alternativy k současnému většinovému společenskému diskurzu. Text nepatří jednoznačně ani do kategorie odborné literatury, nejedná se však zároveň ani o dílo popularizační. Svébytný postoj a názory autorů se tak promítají i do výsledné formy jejich díla, kterou nelze jednoznačně klasifikovat, a tím méně zařadit do obvyklých kategorií či zaužívaných hodnotících klišé. Ta totiž často postrádají skutečný obsah a kritickou hodnotu. Tím, že autoři pracují s prameny i dalším informacemi poměrně volně, vzdalují se dnešním normám pro akademickou publikační činnost. Uvedená okolnost však jejich dílu nikterak neuškodila, a naopak díky výsledné originalitě jen a jen prospěla. Kniha však na druhé straně nepostrádá metodologický základ, systematiku a myšlenkovou konzistenci. Úvodní pasáž pojednává o dějinném vývoji české ideje, a její tudíž vlastní historická metoda výkladu. Následující oddíl pak čerpá z komparativního přístupu a vřazuje ústřední téma knihy, tedy ideu českého národního státu do širších souvislostí, a to jak geopolitických (Rusko, Evropa, globalizace), tak i filozoficko-ideových (neoliberalismus, postkomunismus, postmoderna). Pozitivní výklad a analýza pak převažují v části tvořící vlastní jádro knihy, jež je věnováno představám o základní struktuře a uspořádání českého národního státu v turbulentní době třetího tisíciletí. Autoři se v závěru nevyhýbají ani formulaci názorů na vztah mezi Českem a Evropskou unií, která je ostatně tak signifikantní pro diskuzi v našem veřejném prostoru.
Kniha Idea českého národního státu třetího tisíciletí není laděna pouze kriticky, i když místo kritičnosti lze spíše hovořit o myšlenkové alternativnosti. Za velkou přednost textu lze považovat hledání a předkládání vlastních stanovisek a možných řešení. Tato tendence je nejsilnější ve třetí hlavní části knihy, která se pokouší hledat a definovat právě onu ideu českého národního státu. Autoři vyzdvihují zejména pojetí národní sounáležitosti prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. V tomto kontextu kladou důraz na přijetí základních tezí Masarykovského a nadčasového humanismu. Národní zájem poté definují zejména zachováním fyzické a kulturní existence národa, českého státu jako oddělené a vnitřně samostatné jednotky a udržením národní jednoty. Pro logiku argumentace je v tomto ohledu typické, že text často ztotožňuje český národ a stát, čemuž současná národnostní skladba České republiky vyhovuje. Je logické, že v něm zaznívají kritická stanoviska k současné migrační krizi, i když se nevylučuje nutnost přirozené omezené migrace za prací.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV