Příčinou rozpolcení je aktivita univerzalistů všech stupňů projektující se do poměrů, které už dnes je možno nazvat konzervativní, byť se skládají z myšlenek ještě nedávno tzv. pokrokových a nových. To neznamená, že všichni pochopili novou konfliktní linii vytvořenou mezi lidmi obhajujícími konzervativní hodnoty jako je domov, rodina, stát, a těmi, kterým tyto hodnoty už nic neříkají a prosazují ideologii univerzalismu, tedy likvidaci starého pojetí společenstva a životních hodnot. 

Konzervativní poměry a jejich vznik

Stará levice a pravice do značné míry slynula a v blahobytné společnosti ztratila antagonistický charakter. Na okraji zůstávají nečetné skupinky zahleděné do minulosti. Zastydlí komunisté obhajují svůj neobhajitelný totalitní režim, a zastydlí antikomunisté stále bojují minulou válku jako jacísi mstitelé, vzpomínajíce na staré křivdy a mstící se především na dnešním Rusku a Číně. Obojí jsou jen užitečnými hlupáky v nových válkách, jejichž podstatu obvykle nechápou. 

Zvenčí ovšem v prvních dvou desetiletích po převratu nedominovaly protinárodní tlaky. Taktéž tenkrát Rusové nebyli nepřátelé, ruský národ trpěl komunistickým režimem ještě více než náš a přinesl této zrůdě větší oběti. Ale jen obtížně se vytvářela představa nepřítele v Rusku, protože většina současníků znala Rusko a věděla, že národ není proti nám zaujatý a dokonce má k nám kladný vztah. Putin ovšem vytvořil sebevědomé Rusko, které se snaží obnovit postavení velmoci. To samozřejmě nemohou přijmout USA, které si už dělaly nárok na světového hegemona. Do toho se objevila Čína jako další odpůrce. Náš vztah k těmto oponentním velmocím v podstatě není určen minulostí, ale současnými zájmy USA, minulost se vytahuje pouze jako nástroj propagandy.

Konzumní levice a pravice však spíše splývá, což potom dovoluje politiku čistě materiálních slibů, jak to dělá ANO. V dobovém nihilismu je to úspěšná strategie. Sjednocovat lidi na základě materiálního nihilismu má svoje omezení na dobu, která postrádá ideály, tedy na dobu jakéhosi blahobytu a ustálených politických poměrů. Tyto poměry ovšem skončily jednak koronavirem a jednak nástupem univerzalistických radikálů. Je potřeba nastolit nějaký ideál.

Současný lidový konzervatismus vychází z lidské přirozenosti a z historického vývoje především v posledních třiceti letech. Přestože odnárodňovací étos ve smyslu univerzalismu začal už prezident Havel, nikterak se to neuchytilo v lidu. Společnost složená většinou z nekomunistů hleděla spíše do budoucnosti a po pádu komunistického režimu přijala západní pohled na ekonomii. Výchova mladé generace byla ponechána učitelům, kteří byli většinou nekomunisticky smýšlející, ale ještě nezradili úplně národní ideál, na kterém se jaksi shodovali i s umírněnými komunisty. Národní ideál tedy stále v konzervativním prostředí existuje, byť není výrazný. Univerzalisté jsou ovšem vzteklí, protože většina národa zůstává rozumná a vidí realitu, nechce se podvolit chaotickým iluzím, manipulovat se nechají jen mladí. Proto se rozjíždí nyní obrovská indoktrinace, stavění pomníků rakouským císařovnám, bourání pomníků spojených nějak s naší skutečnou minulostí, hanění husitství. Mládež už neví, o co jde a kam se má postavit. Rodiče jim bohužel nic kloudného nepoví.