„Obnovili jsme kontrolu nad našimi zákony i naším osudem,“ prohlásil britský premiér Boris Johnson ve štědrovečerním čase, když ohlásil dokončení základních obrysů dohody s EU. „Je to poprvé, kdy mezinárodní obchodní dohoda nerozšiřuje volný obchod, ale naopak vytváří bariéry,“ kontroval významný britský obchodní diplomat Pascal Lamy. K tomu dodejme, že z dohody vypadlo jak dodržování shodných pravidel, tak řešení sporů u Evropského soudního dvora. Kde nejsou pravidla, nevíme, jak to dopadne. Tomu se říká riziko. Snižuje je tušení, že vyhraje ten silnější (pokud se neužívají asijské metody boje).

Volnému obchodu mezi Británií a EU bude od ledna nevolno. Co to přinese? Lze jistě argumentovat, že volný obchod, který je dobrý pro ekonomiku, nemusí být vždycky dobrý i pro lidi. Vydělají na tom spotřebitelé, ale jen do doby, než přijdou o práci nebo část mezd, a často i o možnost, něco s tím udělat. Proto musí zasahovat vlády. Avšak ani rázná omezení bezbřehého trhu a jeho náhražka ručním řízením nemusí vést k lepšímu, když se zahraniční monopoly nahradí těmi domácími, které mohou zkombinovat nižší mzdy s horším a dražším zbožím.

Přirozeně, je-li vláda osvícená, může to dopadnout dobře. Co když však volby vedou jen k úvahám, od čeho je skutečně odvozeno sloveso volit? Také tady by nabízelo naději ruční řízení osvíceným samovládcem, ale s tím je zase spojeno riziko, že příště jej vystřídá naprostý debil, kterého už se nezbavíme. Demokracie – i trh – jsou proto stále většinově využívány hlavně proto, že jde o nejdostupnějším metody, jak ukončit časy hrůzy. Nejsou zárukou, že je (opět – dočasně) nevystřídá hrůza jiná.

O obchodní dohodě mezi Británií a EU toho moc nevíme, byť na to Financial Times nasadily tucet nejlepších analytiků. Zaprvé je hrozně tlustá, někdo mluví o 500, jiný o 1000 stranách, a pak není ani zdaleka hotova, přestože má upravit vztahy po konci přechodného období Brexitu, tedy už po 31. prosinci letošního roku. I když to specializované právní týmy zvládnou, musí to schválit britský parlament (snad 30. prosince) a Evropský parlament (někdy v lednu), nemluvě o Evropské radě a nějakém tom ratifikačním procesu. Proto se zatím rýsuje i dohoda, že v lednu se budeme tvářit, jako by to už platilo. Brzdou odporu proti změnám může být obava, že kdyby to neplatilo, začneme znovu.

K rychlému ukončení nekonečných odsunů všech definitivních a nepřekročitelných závěrečných termínů pomohla děsivá situace na britských hranicích, která sice byla vyvolána novým kmenem koronaviru, ale před hraniční čárou by se nahromadily stejné tisíce kamionů, kdyby prosinec skočil bez dohody. Největší britskou slabinou se ukázala závislost na dovozu potravin, který často kryje čtyři pětiny spotřeby. Takovou ránu si nemůže žádná vláda dovolit.