Uprostřed letního parna a pár dní před odchodem vlády na dovolenou přišla zpráva, která potvrzuje, že politické poměry v Británii se mění. Jak informuje levicový list Guardian, ve více než 100 poslaneckých obvodů voliči mění názor na Brexit a přesouvají svoji podporu ke snahám o zachování členství v EU.

Je za tím dost složité statistické cvičení, do kterého se pustila agentura pro výzkum spotřebitelského chování Focaldata. Pracovala s daty z internetových průzkumů agentury YouGov a dokázala roztřídit odpovědi 15 tisíc respondentů podle volebních obvodů. Výsledkem byl obraz překvapivého posunu v názorech zejména v severní Anglii a Walesu, v jádru voličské přízně labouristů. Pokud by se to potvrdilo, zastánci setrvání v EU mají většinu ve 314 volebních obvodech, zatímco Brexit už se opírá jen o 288 obvodů (ZDE).

Obvody samozřejmě o náležitostech Brexitu nehlasují, všechno se odehrává ve vládě, ale ta bude povinna předložit výsledný návrh dohody o odchodu z EU parlamentu, jak si to poslanci obou komor na jaře vymohli. Jenže to není jediná politická cesta, po které může Spojené království jít. Odchod Borise Johnsona z vlády zpátky do redakce Daily Telegraph nebyl přiznáním porážky, ale hledáním nezávislé pozice, ze které by se dalo zaútočit na nejvyšší úřad. To znamená svrhnout Theresu Mayovou z pozice předsedkyně Konzervativní strany. Pokud by to znamenalo i neobnovitelný pád vlády (samotná Konzervativní strana nemá potřebnou většinu bez irských unionistů DUP), jsou na řadě předčasné volby.

Dnes by ve volbách nejspíše vyhráli labouristé, ale zítra není dnes, říkají si ti, kdo pracují v zákulisí. Labouristický předseda Jeremy Corbyn je pod palbou, teď zrovna kvůli staršímu kladení věnců na hroby Palestinců. Vedle toho jsou podnikány usilovné snahy o roztržení strany či jiný podraz. Trhá se to i u konzervativců. Ikona části strany Boris Johnson využívá deník Daily Telegraph k postupnému zveřejňování svého programu, ve kterém začal bytovou politikou, z čehož lze vyčíst, že klidně vykrade i levicová témata. Voliči to nebudou mít lehké.

Ale také nebozí poslanci se musí rychle rozhodnout. Nejde jen o to, ke kterému křídlu ve své straně se přichýlit, ale také jak napnout plachty, aby využili převládajících větrů v daném volebním obvodě. Předčasné volby přitom mohou přijít krátce po hlasování o vládním návrhu dohody s Bruselem, takže každá špatně zvednutá ruka se může šeredně vymstít.

Respondenti zmíněného průzkumu YouGov, který pak znovu přechroustali ve Focaldata, odpovídali na stejné sady otázek nejprve v červnu, a pak znovu po 6. červenci. To datum je důležité, protože toho dne z premiérky Theresy Mayové konečně vypadl nějaký souvislejší plán na řešení klíčových problémů Brexitu. Ve stejné době také převzala přímou odpovědnost za vyjednávání s Bruselem, aby je vyvedla z bezvýchodné situace. Pokud by se totiž nepovedlo dohodnout nějaké oboustranně přijatelné podmínky, britské členství končí 29. března příštího roku tvrdým přistáním a bez přechodného období.

Výzkum veřejného mínění ověřoval, jestli voliči věří, že vláda je schopná takový „skok z útesu“ odvrátit. Přesun značného počtu voličů od oficiální politiky naznačuje, že důvěra ve vládní schopnosti slábne. Důležitý je zejména přesun ve volebních obvodech labouristů, protože opoziční Labour Party zatím Brexit akceptovala s argumentací, že lid rozhodl. Teď má lid stále intenzívnější pocit, že byl podveden, a tak největší změny postoje na ose „odejít – zůstat“ (nad 10 procentních bodů) se odehrávají v labouristických baštách jako je Liverpool nebo Shefield. To strana určitě nebude přehlížet.

Co se děje v krajích, které nejvíc mění názor, to se dozvídáme shodnou okolností od Jacka Blancharda, londýnského zpravodaje internetového vydání amerického žurnálu Politico. Vyrazil tam na sérii letních reportáží z venkova. Teď píše Bostonu, nikoliv tedy ze státu Massachusetts a sídla Harvardovy a Cambridžské univerzity, ale z někdejšího významného přístavního města severně od Londýna, jehož starou slávu připomíná největší farní kostel v celé Anglii. Tady měl v referendu Brexit drtivou převahu více než tří čtvrtin voličů (ZDE).

Dá se tam pochopit, že místní občané chtěli vrátit kontrolu nad Británií do svých rukou, protože oficiálně je nyní ve městě ubytováno 25 procent nerezidentů z EU a neoficiálně ještě víc. Pravda je, že na farmách se spoustou sezónní ruční práce, a pak při balení a distribuci křehkých jahod a podobné produkce, byly levné cizí ruce vždycky potřeba.

Jeden čas to byli Portugalci. Autor Blanchard kdysi v tomto městě novinářsky začínal v místním tisku, a tak vzpomíná, že vydavatel bostonského Standardu zkoušel vydělat na tom, že jednou týdně otiskne stránky stručného zpravodajství v portugalštině. Narazil na rozhořčený odpor anglických čtenářů, kteří prý stránky vytrhávali a posílali zpátky do redakce s drsnými vzkazy načmáranými nahoře. Tržby listu začaly klesat a portugalština musela pryč.

Jenže po vstupu středo- a východoevropských zemí do EU se příliv nerezidentů zdesateronásobil a dosáhl 1 500 ročně, což bylo na město s 35 tisíci obyvateli opravdu moc. Zatímco celkový počet obyvatel města stoupl od přelomu milénia o čtvrtinu, pro občany se neudělalo nic. Spousta veřejných služeb doplatila na „austerity“, zavřel se i populární kulturák. Dodnes není vyřešen ani průtah tranzitní dopravy městem. Změna na radnici, nesená heslem o obchvatu, nezvládla nic, protože o dopravních stavbách pochopitelně rozhoduje vyšší správní celek, ten je zas odkázán na rozpočet schvalovaný v londýnském parlamentu, a tam ignorují potřeby nějakého Zapadákova.

Není divu, že tu byli lidé rozzlobeni, Brexit byl příležitostí, jak to dát najevo. Teď tedy zjišťují, že si nepomohli, a tak je najdeme i na mapě Guardianu v jedné žluté oblasti, kde se poměr hlasů v neprospěch Brexitu změnil o více než pět procentních bodů.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.