Vývoj klimatu je hrozný, zvlášť ve vnitrozemském Česku, kde je růst povrchové teploty dvakrát rychlejší než globální průměr o 1,09 stupně Celsia. Porovnáváme přitom průměr desetiletí do roku 2020 s obdobím mezi lety 1850 až 1900. Rozdíly v tempu oteplovány jsou způsobeny tím, že na souši stoupá teplota rychleji než nad oceány. Česko je k tomu v kotli pohraničních hor.

Neplatí tvrzení, že změna klimatu představuje hlavně přírodní proces, který člověk nemůže nijak ovlivnit. Vliv intenzity slunečního záření, změny naší oběžné dráhy a další přírodní vlivy včetně vulkanické činnosti mají v tomto krátkém časovém období jen nepatrnou hodnotu. Šestá hodnotící zpráva IPCC ji vyčísluje v rozsahu jedné desetiny stupně nahoru či dolů za více než stoleté srovnávané období.

Někoho může lákat naděje, že některé důsledky činnosti člověka, jako jsou aerosoly v atmosféře, naopak zmírňují vliv skleníkových plynů a způsobují mírné ochlazování. Podle IPCC se to děje do 0,8 stupně Celsia. Co je to však platné, když výrazně převažuje vliv 2400 miliard tun skleníkových plynů, které byly vypuštěny do atmosféry od roku 1850. Jedná se o směs plynů, nejde jen o oxid uhlíku. Ukazuje se, že vedle oxidu uhlíku je tu sada dalších plynů, kterým dominuje metan, a ta způsobuje zhruba polovinu celkového klimatického vlivu. Statistiky proto počítají s „ekvivalentem CO2“ a vycházejí z toho, co tyto plyny způsobí během sta let.

Koncentrace takto definovaných skleníkových plynů v atmosféře v posledním desetiletí znovu rostla, bylo to o 1,3 procenta ročně. Novinkou je prudké zrychlení koncentrace plynných sloučenin na bázi fluoru, jako jsou freony, jejichž vliv je 7 500krát vyšší než oxidu uhlíku. Mají tedy koeficient 7 500, zatímco metan je započítáván s koeficientem 20 a CO2 má pochopitelně koeficient 1. Koncentrace CO2 v atmosféře roku 2019 činila 410 ppm (částic z milionu) čili 0,4 procenta, což se zdá být málo, ale je to nejvyšší koncentrace za posledních nejméně dva miliony let, uvádí IPCC „s vysokou mírou jistoty“.

Dlouho v minulosti, od roku 1000, mělo CO2 v atmosféře koncentraci kolem 275 ppm. Taky to kolísalo, ale nikdy nad úroveň zaznamenanou od roku 1950. ZA 80 let jsme tak zvládli to, co lidstvo předtím nikdy nepoznalo, ani když se vrátíme hluboko do pravěku, k časům, kdy ti největší inovátoři uměli vytloukat z kamene pazourek.

Zpráva našla zajímavou techniku znázornění, jak na nás klimatické změny mohou dolehnout. Zachycuje oteplování v průběhu života jednotlivých generací. Ta moje poválečná se narodila ještě do ráje. Nad rozkvetlými loukami se míhali pestří motýli a Lužnice byla plná ryb, které jsme se vytrvale pokoušeli chytit na žížalu na ohnutém špendlíku. Zato děti z dnešních kočárků jsou ohroženy rizikem, že zestárnou ve světě, který nebude k žití.

Prognostické mapy ukazují, že pokud se to na konci století zvrtne, pak stejná místa, která budou sužována nesnesitelnými vedry a zničujícím suchem, budou střídavě zaplavována potopami z přívalových dešťů. Taková ohrožená území jsou po celém pobřeží Středomoří nebo v rovníkové Africe, odkud to asi lidi vyžene jinam. Když toho bude moc, začnou války. Zle bude i v Česku. Letní čtyřicítky, které u nás prožíváme jeden nebo dva dny jako mimořádnou událost, budou běžné. Na venkově. Co to udělá v rozpálené Praze? Budeme trávit nákladný a otravný život v ledničce?

Zpráva IPCC je schvalována vládami. Nepřináší žádný vlastní výzkum, opírá se o existující vědecké práce a autorský tým dbá jen na to, aby sdělení bylo pravdivé, jasné a přesvědčivé. Jedná se o výběr údajů z tisíců studií nejrůznějších vědních oborů pořízených nejrafinovanějšími vědeckými metodami. Ne všechno se do společné zprávy vejde, přestože má stovky stránek. Extrémní údaje se ponechávají stranou, ale to neznamená, že jsou odmítány, jen přísluší jiné úrovni vědecké debaty.

Pokud jde o poznání minulosti, věda už dávno pokročila za studium bublinek v hlubokých vrtech do antarktického ledovce, ve kterých jsou zachovány vzorky atmosféry posledních statisíců let. Jiné konzervy dávného klimatu představují minerály na dně oceánů s proměnlivou skladbou izotopů nebo krystalickou strukturou. Detaily takových postupů obsahuje zpráva o fyzikálních základech klimatických změn, tvořící součást výstupů šestého cyklu IPCC.

Jednou z těchto metod dospěl americký tým Luisianské univerzity v Lafayette k závěru, že koncentrace CO2 v atmosféře jsou nyní nejvyšší dokonce za 23 milionů let. Tenhle údaj v právě zveřejněném shrnutí pro politickou sféru není, ale informoval o něm před týdnem na webináři Klimatické koalice Stephan Singer z vedení Climate Action Network International. Varovné je další jeho sdělení, že 15 až 40 procent emisí CO2 zůstane v atmosféře nejmíň 1000 let. Míra oteplování je 5 až 50krát vyšší než byla rychlá oteplování známá z minulosti Země.

Zrychluje odtávání ledovců. Grónský ledovec od roku 1980 zrychlil odtávání na šestinásobek. Není divu, že také hladiny moří stoupají stále rychleji. Už je to o 4,5 mm ročně, zatímco před deseti lety to bylo o 2,9 mm ročně. Do roku 2100 by to mohla hladina moří stoupnout až o 1,7 metru. Ale i při nejoptimističtějším scénáři, když udržíme oteplení na 1,5 stupni Celsia, to bude půl metru. Probíhá také acidifikace oceánu a ničíme tak život, který by uhlík zachycoval a ukládal hluboko na dně.

Permafrost taje mnohem rychleji, než byly předpovědi. Pokud proběhne prudké uvolňování metanu jen na pětině podezřelých oblastí, zvedne to zátěž skleníkových plynů v atmosféře o polovinu. To se podceňovalo, a tak zjišťujeme, že vliv tajícího permafrostu bude dvakrát větší, než byly předpovědi, informoval před týdnem Stephan Singer, který měl přístup k širšímu znění souhrnné 6. zprávy IPCC. V angličtině bude brzy na adrese ZDE a za měsíc má být k dispozici i v češtině.

Jak zjišťujeme z toho, co už bylo zveřejněno, moc víc skleníkových plynů už do atmosféry nesmí, pokud chceme omezit oteplení zemského povrchu na 1,5 stupně Celsia. Uhlíkový rozpočet pro zvládnutelnou klimatickou změnu je téměř vyčerpán. Podle předsedy autorského týmu 6. zprávy IPCC, jihokorejského ekonoma Hoesung Lee, teď musíme jednat rychle a radikálně – snížit globální emise do konce tohoto desetiletí o polovinu a třikrát až šestkrát zvýšit potřebné investice.

Sledoval jsem jihokorejského předsedu na webu, jak to říká obklopen vedoucími jednotlivých odborných skupin. Nikdo neprotestoval, tak to prostě je. Internetový přenos ze Švýcarska byl součástí pražské tiskovky Klimatické koalice, která zařídila i spojení s českým zástupcem v IPCC Radimem Tolaszem z Českého hydrometeorologického ústavu, který byl také při prezentaci Šesté zprávy ve Švýcarsku. V sále pražského Kampusu, kam to bylo přenášeno, byl zase profesor Michal Marek, ředitel akademického ústavu pro klimatickou změnu CzechGlobe nebo Hana Müllerová z akademického Ústavu státu a práva, kde vede Centrum pro klimatické právo a udržitelnost.

K této debatě se vrátím jindy, ale rád bych aspoň upozornil na důležitou poznámku, která tam padla. Týkala se práce novinářů, kteří milují negativní zprávy. „Ale proč nepřidáme i dobré zprávy, že něco jde?“, stěžují si profesor Marek i náš zástupce v IPCC Tolasz. Třeba už samotná desetiletá existence Ústavu pro výzkum globální změny klimatu (CzechGlobe) je zprávou o tom, že i doma rozvíjíme kvalitní výzkum. Je kde se poptat, co je třeba udělat. Podobně Hana Müllerová poukazuje na fakt, že v zemi je konečně rozvíjeno klimatické právo. Tolasz připomíná, že v EU už jsou k dispozici všechny právní nástroje a programy, aby bylo možné splnit závazek, že skleníkové emise snížíme o 55 procent do roku 2030.

Klidně se k těm negativním zprávám přidám – české lesy se nemohou přirozeně obnovit a pohlcovat uhlík, dokud budou myslivci bránit až desetinásobně přehnané stavy vysoké zvěře, která spase všechny semenáčky. Zemědělci nemohou obnovovat ukládání uhlíku do organické hmoty v půdě, protože dotace jsou nastaveny na standardní drancování půdy a ekologické požadavky jsou jen formální a zanedbatelné. Novela energetického zákona o komunitní energetice je stále odkládána a lidé jsou připravováni o peníze i energetickou svobodu, protože to některým velkým hráčům zkazí monopolní kšeft.

Jedni kydají bahno, protože hájí přírodu, a jiní vyhrožují ekoteroristům, jak se to líbí velkým klukům. Je tedy vyhlídka mobilizace sil, vůle i zdrojů, o které mluví jihokorejský ekonom, opravdu tak děsivá, jak se to jeví v českých debatách a médiích?

Krátce po záběrech ze švýcarské tiskovky autorského týmu IPCC zazněl předtočený příspěvek z domácího zdroje, ve kterém nový český ministr životního prostředí Petr Hladík prohlašuje: „Energetická transformace je pro nás velká příležitost.“

Nevím, kdo mu jeho vystoupení píše, ale heslo si vybral dobré. Příští praxi bude s čím porovnávat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele