Konfrontace mezi USA a Ruskem vyvrcholila v sobotu 19. února, když ruský prezident Vladimír Putin v operační místnosti v Kremlu sledoval cvičné odpálení ruských strategických střel. O něco později jsme to mohli vidět v televizi všichni, jak vzlétla křídlatá střela z ponorky a pak i hypersonická střela Zirkon z menší hladinové lodi. Superrychlá střela Zirkon údajně nemá protějšek na americké straně. Pravda, tato demonstrace síly byla předběžná, stále se jedná o vývoj zbraně. Ten je však ve finální fázi, do výzbroje by měla jít podle ruských zdrojů už letos.

Americký prezident Joe Biden působí dojmem, že by uvítal vznik nějakého menšího konfliktu na Ukrajině, který by vázal ruské síly a odehrával se daleko od amerických břehů. Námořní cvičení, které ruský prezident Putin sledoval spolu s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem však demonstrovalo možnost, že riziko může být vyvážené a může se přiblížit k Washingtonu stejně jako soustavný postup NATO toto riziko přibližuje k Moskvě.

Námořní cvičení s ruskými strategickými zbraněmi ukázalo marnost pokusů soustředit jednání pouze na situaci kolem Ukrajiny, zvlášť se snahou odvrhnout všechno, co bylo vyjednáno předtím v podobě Minských dohod 2. Mělo doložit, že situaci může uklidnit jen širší bezpečnostní uspořádání, a to jen takové, které zároveň nezvyšuje nebezpečí pro druhé. Jestliže USA argumentují bezpečnostními zájmy při vyhlašování sankcí vůči vzdáleným partnerům, samy nastavují laťku, v jakém měřítku je třeba takové strategické uspořádání posuzovat.

O systémový výklad událostí na bázi posledního hurá amerických neokonzervativců čelících rozkladu hegemonie USA se pokouší americký lingvista a politolog Noam Chomsky v seriálu rozhovorů pro tamější web Saker. Jejich překlad pohotově publikují Britské listy. (ZDE)

Dovolím si převzít klíčovou pasáž týkající se stínového boje o členství Ukrajiny v NATO:

„Pro USA je to otázka vysokého principu: nemůžeme porušovat svaté právo na suverenitu národů, tedy ani právo na vstup do NATO, o němž Washington ví, že k němu nedojde.

Na ruské straně formální příslib nepřipojení sotva zvýší ruskou bezpečnost, stejně jako ji nezvýšilo, když Washington zaručil Gorbačovovi (ZDE), že se "ani píď současné vojenské jurisdikce NATO nerozšíří východním směrem", což záhy Clinton porušil, a ještě radikálněji pak George W. Bush. Na tom by se nic nezměnilo, ani kdyby se slib z džentlmenské dohody povýšil na podepsaný dokument.

Americká prosba sotva dosahuje úrovně komedie. USA naprosto pohrdají zásadou, kterou hrdě hlásají, jak nedávná historie opět dramaticky potvrzuje.

Washington zde má hlubší problém: Regionální dohoda by vážně ohrozila globální roli USA. Tato obava vřela již v letech studené války. Zda Evropa převezme nezávislou roli ve světových záležitostech, což jistě může, třeba podle gaullistického vzoru: Evropa od Atlantiku k Uralu, oživená Gorbačovovou vizí "společného evropského domu" z roku 1989, "rozsáhlého hospodářského prostoru od Atlantiku k Uralu"? Ještě nemyslitelnější by byla Gorbačovova širší vize euroasijského bezpečnostního systému od Lisabonu po Vladivostok bez vojenských bloků, která byla před 30 lety bez diskuse odstřelena při jednáních o urovnání po skončení studené války.“

Co se tedy kolem Ukrajiny děje? Zelensky tvrdí, že válku nechce, a je na něm vidět, že to myslí upřímně. V lednovém telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Bidenem, kde Biden strašil bezprostřední hrozbou válečného konfliktu, Zelensky věcně poznamenal, že je to on, kdo na Ukrajině žije, a ví, co se tam děje. Proto i teď nedbal na Bidenovo varování a ve chvíli, kdy měla podle amerického prezidenta válka začít „právě teď“, vyrazil do Mnichova na bezpečnostní konferenci. Nejspíš hlavně proto, aby přednesl výzvu, že nic se nesmí vyjednávat za zády Ukrajinců. Těmi Ukrajinci však myslel hlavně sebe, protože cítí, že už je vnímán jako politicky mrtvý muž.

O pásmo povstaleckých republik se totiž vede i parlamentní boj. V tom ukrajinském byl připraven zákon o jejich násilném obsazení, ale nakonec byl Zelenským stažen. Ruská duma svůj zákon o převzetí tohoto území přijala, ale prezident Putin zatím nereagoval. Ví bůh, co to má znamenat. Ukrajina možná měla být aktivnější, ale Zelensky dobře zná kvalitu svých armád a odmítá, aby jeho země hrála roli okázalé oběti v cizím sporu.

Znovu tedy, co se vlastně na Ukrajině děje? Přes linii oddělující povstalecká území létají miny a dělostřelecké granáty. Povstalci tvrdí, že to je provokace. Americké tajné služby opět zázračně zjistily, že jde o operaci pod cizí vlajkou, tedy že pokus vyprovokovat konflikt podnikají ve skutečnosti sami Rusové. Ospravedlnilo by to chystaný vpád oněch nehybných statisíců vojáků, které denně vídáme na satelitních snímcích.

Zabere to? „Nepanikaříme. Jsme velmi konsistentní v tom, že neodpovíme na žádnou provokaci,“ zoufale prohlašoval v Mnichově ukrajinský prezident Zelensky. Předtím také ukrajinský ministr obrany rozhodně vylučoval, že by ukrajinská armáda zaútočila na povstalecká území. Neudělá to, protože „Ukrajina není jejich nepřítelem“. Co to má znamenat? Je to je potvrzení toho, že Zelensky nemá situaci pod kontrolou?

Solidarita Západu se mu líbí, rád by, kdyby přišlo víc peněz a víc zbraní a kdyby Rus byl zároveň ekonomicky oslaben, aby ochotněji vyšel Ukrajině vstříc například s lukrativním tranzitem zemního plynu. Ale mělo by to být bez války.

„Na co čekáte,“ obořil se Zelensky na vysoce postavené účastníky mnichovské konference, která se svým zastoupení blížila summitu zemí NATO. USA tam reprezentuje viceprezidentka Kamala Harrisová. I jí byla adresována Zelenského výzva, že se sankcemi proti Rusku je třeba přijít „teď, ne až potom“, kdy už bude pozdě a „ukrajinská ekonomika bude zničena a bude obsazena část území“. „Je také důležité, aby naši partneři a přátelé nevyjednávali za našimi zády,“ požadoval v této souvislosti.

Znovu vyjádřil zoufalství z amerických stálých předpovědí začátků války, se kterými přichází prezident Joe Biden a jeho ministerstvo zahraničních věcí. „Nemůžeme si pořád lehat do rakví a čekat až přijdou zahraniční vojáci. Nemůžeme denně opakovat, že zítra začne válka.“ Takové zprávy podle něj pouze odhánějí investory, ničí národní měnu a terorizují obyvatelstvo. (ZDE)

Britské Financial Times neodolaly a už před několika dny vytáhly scénu z ukrajinského satirického televizního seriálu Služebník lidu, ve kterém byl Zelensky ještě komik a prezidenta pouze hrál. Ve scéně po neúspěšném jednání o pomoc mezinárodní finanční instituce poděkuje hostitelům za ztracený čas, který věci věnovali a praví: „S pocity hlubokého poděkování bych rád řekl: Polibte si prdel.“

Zatímco satelitní snímky o tom, jak se nic neděje, ale mohlo by, máme denně na talíři, o tom, kde se střílí, se dozvídáme jen od reportérů. Tam jsou užvaněné tajné služby najednou slepé, hluché a němé. Fotka ukrajinského vojáka u kráteru po granátu u Luhansku je podepsána Tyler Hicks/New York Times. To znamená, že tyhle noviny tam někoho mají. Přesto opakují tvrzení, že prohlášení povstalecké strany o palbě Ukrajinců se nepodařilo doložit. Na jiném místě zpravodajství nejvýznamnějšího amerického listu však vidíme pokus o krotké prolomení tabu o aktivitách druhé strany:

„Reportéři New York Times byli osobně svědky minometné palby separatistů, ale neviděli žádnou odpověď ze strany ukrajinských sil, ačkoliv obyvatelé separatistických regionů prohlašují, že minometná palba pocházela z obou stran.“

Uvedená pasáž může informovat o různých možnostech. Reportéři byli nastrčeni na místo, kde se hrálo divadlo začátku jednostranného útoku na Ukrajinu. Jinde to mohlo vypadat jinak, jak tvrdí místní obyvatelé, které má list také zpravodajsky pokryté. To zase potvrzuje fotka z příjezdu autobusů s donbaskými uprchlíky na ruské území. Že by lidé prchali jen tak, do neznáma, nebo že by reportéři NYT lhali, to se mi nechce věřit. Ale je možné, že tam operuje ještě někdo jiný.

Americké tajné služby, které vědí vše ještě dříve, než to nepřítel vymyslí, varují také před ruským pokusem o puč v Kyjevě. Svrhl by Zelenského a nahradil nějakou nastrčenou figurou. Ze jména, které nabízeli, se však vyklubal hoteliér na ruském zapadlém venkově, který už odešel z politiky před dvěma lety a nikdo o něm neví. Tady nejspíš tajným službám něco uteklo.

Ale to svržení Zelenského je na pořadu dne. Mohly by se o něj pokusit ozbrojené milice jako je Pravý blok a další, které také nemá vláda pod kontrolou. Byly to ony, kdo počítal s násilným obsazením Donbasu. Stažení příslušného zákona z parlamentu chápou jako vyhlášení vnitřní války. Možná, že teď už to tam nemá pod kontrolou vůbec nikdo.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele