Ó, jak hluboko jsem klesla, musí vzdychat Česká republika, když obnova progresívního zdanění přerůstá v jedno z hlavních volebních témat. Nejde snad o to, že by téma bylo ponižující. Je však trapné, když se tu musí s takovým nasazením prosazovat něco, co je banální součástí daňových systémů všech vyspělých zemí. Obzvláštním kouskem demagogie je pak tvrzení, že český daňový systém není asociální, neboť míra ohrožení chudobou je nejnižší z EU. Tak alespoň vyzněla anketa, kterou podnikly Novinky.cz.

Vzduje tedy také bitva o chudobu. Nebylo by lepší, kdyby se před volbami probíraly raději strategie, nějaký velký obraz, ve kterém se rýsuje budoucnost země? Svět se hrozně rychle mění. Jak si poradíme s trendy, jako je nástup umělé inteligence, decentralizace, rozklad stávajícího globalizačního rámce? Jenže na každém kroku do této budoucnosti se budeme přerážet o chudobu, kterou nikdo nechce vidět.

První údaj, který napoví, jaký je český vztah k sociální rovnosti, nabízí nahlédnutí do tabulek minimálních mezd. V čerstvé populární ročence Evropského statistického úřadu najdeme porovnání minimálních mezd se mzdami průměrnými. ČR byla roku 2014 v tomto srovnání v EU spolehlivě poslední. V Nizozemí nebo Belgii jsou minimální mzdy podstatně blíže průměru – my jsme nad 30 procenty, oni vysoko nad 40 procenty.

Lze to tlumočit tak, že česká ekonomická nadtřída (vlastníci, manažeři, úředníci, analytici, poslanci, všichni ti, kdo mají v této věci rozhodující slovo) je nejméně solidární z celé EU. To je také docela dobré měřítko míry asociálnosti v naší zemi. Už to je důvod, aby stát, jako obránce slabší smluvní strany, rozhodně zasáhl: dole přidával (zvyšoval minimální mzdu) a nahoře ubíral (zvyšoval progresivitu daní a její solidární příspěvek do redistributivního systému rozpočtů).

Bídologie, jak bych nazval vědu o chudobě, má dnes dokonalé nástroje, jak ohrožení chudobou vyjádřit, aniž by polekala tím, že se v tom někdo vyzná. V evropských tabulkách, porovnávajících podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, jsou zařazeny osoby, jejichž upravený disponibilní příjem je pod 60 procenty střední hodnoty v zemi (polovina obyvatel má víc, polovina míň). Obvykle uváděný údaj, že chudobou nebo sociálním vyloučením tak bylo v roce 2015 v České republice ohroženo 14,0 procenta osob, je oblíbeným způsobem, jak uchlácholit veřejnost.