Inflace roste, výroba a tržby klesají. Čerstvé statistiky ČSÚ potvrzují to, co si většina domácností uvědomila z vlastní zkušenosti. Musíme omezit své nákupy, a to docela hodně, maloobchodní tržby v únoru poklesly reálně o 6,4 procenta. Reálně znamená po započtení inflace, která činí 16,4 procenta. Snad ještě nikdy na tom nebylo Česko tak bídně.
Tržby v maloobchodě přitom tvoří zdroj pro příjmy výrobců (když odečteme marže obchodu, distributorů a různých zprostředkovatelů). Není to přímočaré, do hry vstupují různé multiplikátory, jak tomu říkají ekonomové. Chtějí tím, říci, že vlivy se často násobí, jak se peníze z tržeb jednoho mění v příjmy druhého, a po něm třetího, čtvrtého, pátého … Když to jde nahoru, jsou multiplikátory pozitivní, ale když to jde dolů, jsou to zase ty výpadky, nedostatek příjmů, co se násobí. Rakovina poklesu tak rozežírá další a další složky ekonomiky.
Detaily najdeme ve zprávě ČSÚ:
Pokles tržeb trval již od května loňského roku. Méně než loni se prodalo zboží v prodejnách s potravinami i s nepotravinářským zbožím. Tempo poklesu v porovnání s předchozím měsícem se u potravin prohloubilo, naopak u nepotravinářského zboží zmírnilo. Prodej pohonných hmot vykázal meziroční růst tržeb třetí měsíc v řadě,“ říká Jana Gotvaldová, vedoucí oddělení statistiky obchodu, dopravy a služeb ČSÚ.
„Pokles tržeb pokračoval v prodejnách s výrobky pro domácnost a s výrobky pro kulturu, sport a rekreaci, a to desátý měsíc v řadě. V ostatních sortimentních typech specializovaných prodejen s nepotravinářským zbožím se tržby zvýšily. Tržby internetových a zásilkových obchodů klesaly již čtrnáctý měsíc za sebou,“ dodává Marie Boušková, ředitelka odboru statistiky obchodu, dopravy, služeb, cestovního ruchu a životního prostředí ČSÚ.
Některá čísla jsou opravdu drsná. Tržby ve specializovaných prodejnách s výrobky pro domácnost meziročně klesly o 14,7 procent, hlásí uvedená zpráva, a opět reálně, s odečtem inflace. Taky internetovým a zásilkovým obchodům tržby klesly o nadprůměrných 7,7 procenta. Trochu lepší to bylo s auty, kde se prodává ze skladů, co se podařilo dokončit. Podobně s oděvy a obuví, které jsme dva roky předtím moc nepotřebovali, když se v pandemii nikam nesmělo. A s elektronikou – kdo dřepí doma, chce aspoň do něčeho čučet. To jsou ale drobné.
S inflací nás začíná Evropa trochu dohánět, ale stále máme drtivý předstih. Se svými 9,9 procenta za únor se EU musí ještě moc a moc snažit, aby se na nás dotáhla. Pokud by ovšem bylo o co stát… Ve skutečnosti nám naši západní sousedi unikají. Zajímavější je eurozóna, před kterou nás milovníci vysokých úrokových sazeb tak varují. Vrchol inflace tam měli v loni v říjnu na 10,6 procenta a od té doby zahájili pokles.
Eurtostat už nabízí i odhad březnového čísla, kdy harmonizovaná (srovnatelná) inflace eurozóny HIPC poklesla na 6,9 procenta. Česká HIPC vystoupala už loni v srpnu nad 17 procent a letos v únoru dosáhla 18,4 procenta. Český index spotřebitelských cen, náš hlavní domácí údaj o inflaci, je nepatrně nižší, protože se počítá trochu jinak.
Detaily výpočtu inflace však nejsou tak důležité jako nástroje protiinflačního boje. Česko vsadilo ještě za guvernéra Rusnoka v půli roku 2021 na extrémní zvyšování úrokových sazeb, a od té doby prudce stoupá i inflace. Na 17 procent inflace jsme vyšplhali se základní úrokovou sazbou 7 procent, zatímco v eurozóně se sazby držely dlouho dole a přesto mají inflaci poloviční. Až koncem letošního března ECB zvyšovala svoji základní sazbu na 3,5 procenta. Vidíme tak propastný odstup české konkurenceschopnosti jak v nákladech (inflace), tak v přístupnosti úvěrů.
Tím hlavním motorem inflace však nejsou ani u nás jen úrokové sazby, i když nepochybně pomáhají přitápět pod kotlem. Největším strašákem české konkurenceschopnosti jsou ceny energie. Česká vláda je sice zkusila zastropovat, ale díky své neobratnosti změnila strop na podlahu, takže se vyšvihla nad aktuální tržní ceny. Děsivé je, že česká energie je nejdražší v Evropě.
Následující graf je převzat z Euronews. Uvádí ho text, podle kterého v únoru 2023 ceny elektřiny pro domácnosti v přepočtu na paritu kupní síly PPS měly rozsah od 14,1 za 100 kWh na Maltě po 51,6 za 100 kWh v Česku. První pětice (včetně Česka) má stejné složení v tomto žebříčku jako v žebříčku podle cen v euro, jen pořadí se změnilo (tam byla ČR pátá za za Irskem, Německem, Británií a Itálií).
K tomu dodejme, že Euronews používají svůj Household Energy Price Index (HEPI), který se soustřeďuje spíše na ceny domácností v hlavních městech než na celkový průměr. To nemění nic na tom, že patříme k těm úplně nejdražším. Počítá se všechno, co je na účtu - daně, distribuce, poplatky.
V cenách plynu jsme na tom trochu líp, tam jsme podle tohoto zdroje v přepočtu na paritu kupní síly (PPS) čtvrtí, za Švédskem, Itálií a Německem. Euronews porovnává také celkovou vládní podporu domácností a firem v energetické krizi a sčítá období mezi zářím 2021 a letošním lednem. V tomto časovém rozmezí v Česku dosahuje tato pomoc celkem 3,8 procenta HDP. Je tedy obrovská, ale špatně zaměřená.
Mimochodem, německá vláda dává dvakrát tolik, ale ta si to může dovolit. Nezapomínejme však, že se jedná o dluh, který bude třeba v lepších časech zaplatit z daní. Pokud bude česká inflace vyšší než u sousedů a růst ekonomiky nižší, pak výběr daní uvázne a daňové břemeno ztěžkne, což českou konkurenceschopnost dále přidusí.
Chudneme pod kombinovaným tlakem války, energetické krize, inflace, úrokových sazeb a neschopnosti vlády. Nemluvě o rozpadu trhu a stále horší dostupnosti zdrojů. To nevypadá dobře. Pokles maloobchodních tržeb je jen jedním z mnoha signálů, které nám to teď budou strkat před oči.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV