Babiš je skromnější, než býval Jan Antonín Baťa, který chtěl budovat republiku pro 40 miliónů lidí, a nabízí zemi budoucnosti jen pro 11 milionů lidí. Ursula chce budoucnost pro více než půl bilionu obyvatel EU.
Při posuzování Národního investičního plánu, který teď přijala Babišova vláda, by bylo chybou rozlišovat jen to, co chceme, a co doopravdy můžeme zvládnout, protože na to máme a dokážeme to postavit i provozovat s rozumnými ekonomickými parametry. Bude důležité i to, zda náš investiční výhled do roku 2050 nabízí přiblížení k cíli, který jiný strategický dokument, Zelený úděl pro Evropu (momentálně pro 513 milionů lidí), vnímá jako nezbytnost dosáhnout do stejného data klimatické neutrality čili ekonomiky s uhlíkovými emisemi na čisté nule.

Evropská rada přijala Zelený úděl před víkendem a v této souvislosti byl s jistou úlevou zaznamenán fakt, že český původně dost nepřátelský postoj k tomuto cíli nakonec vyčpěl a premiér Babiš podpořil novou evropskou strategii spolu s ostatními. Stranou zůstává pouze Polsko. Šéfové vlád a prezidenti, kteří se setkávají v Evropské radě, nemají konečné slovo. Návrh okamžitě zamířil do Evropského parlamentu, protože to bude taky něco stát, a europoslanci si vymínili, že chtějí této strategii přizpůsobit i dlouhodobou finanční perspektivu, unijní rozpočtování do roku 2027. Ani parkování mimo program tedy nemusí být zadarmo.

Evropskému cíli na dosažení klimatické neutrality do roku 2050 – nebo raději dříve – se lze posmívat obtížně, byť i takoví se najdou. Poměrně málo jich bude v automobilovém průmyslu. Ten byl vybrán za průkopníka tohoto úsilí. Roku 2020 bude muset poprvé plnit krutě zpřísněné limity emisí pro celou vyráběnou flotilu. Zůstává tam ještě trocha úlev, které zmizí roku 2023, ale bez elektrických aut to nepůjde.

Nejdůrazněji do toho jde Volkswagen, který chce příští rok nabídnout na 40 elektrických a hybridních modelů a za pár let jich bude 80. Na pražském e-Salonu byl k vidění hybridní Superb a plně elektrické městské posouvátko Citigo. Slyšíme však i pláč a skřípění zubů, protože na elektrických autech se nevydělává, průkopníků je málo a chce to čas. Prodej aut klesá, začíná se mluvit o propouštění.

VW si k neštěstí pomohl sám podvody s měřením emisí, které vyvolaly obrovský veřejný odpor. Dokonce měřitelný, jako ty emise. Projevil se výrazným zastoupením Zelených v novém Evropském parlamentu. Zahrnují i piráty, kteří jsou tam spíše jako křoví, aspoň ti čeští. Ale protože bez Zelených se teď budují potřebné většiny obtížně, zradikalizovalo to i Evropskou komisi, která je při svém ustavování na těch většinách závislá. Zelený úděl pro Evropu respektuje fakt, že Evropský parlament vyhlásil v listopadu stav klimatické nouze.

Nejsme sami, kdo tu nouzi cítí, například v podobě katastrofálního sucha v době vegetační sezóny, několikátého v řadě. K tomu žádné razítko nepotřebujeme. V Austrálii zase právě prožili nejteplejší den v historii s průměrnou (!) teplotou na celém území 40,9 stupně Celsia. Kdysi jsem zažil v Melbourne před bouřkou 43 stupňů Celsia, ale to bylo pár hodin, nikoliv den za dnem, a konec týdne má být ještě horší. V centrálních oblastech si už museli zvykat na 45 stupňů.

Navíc to chytli s extrémním suchem, protože se vyhrotil rozdíl teplot mezi východním a západním Indickým oceánem. Ten teplejší východní konec je vlhký, to zamíří na Afriku, nejspíš taky extrémně. Západní trochu chladnější konec Austrálii vysušuje. A protože je suchá už řadu let, nemá se co odpařovat z půdy, aby se krajina ochladila, čili na celém kontinentu byla vypnuta přirozená klimatizace. Teď hoří lesy, pak přijdou tornáda a povodně. Australská vláda se snaží vyhýbat spojení mezi hořícími lesy a klimatickou změnou, ale je jí to platné jak mrtvému zimník. To, co vypadalo jako opatrnost (Jen žádnou klimatickou paniku!), vyznívá jako ignorance.

Ale nemusíme být hlavou dolů, abychom měli důvod ke zděšení. New Scientist přináší zprávu (převzatou ze Science Advances), že americko-jihokorejský tým klimatologů rozluštil záhadu, proč v oteplení po konci doby ledové, tedy před 6000 až 8000 lety, z geologického hlediska v současnosti, se rozbíhají data klimatických modelů s doklady skutečného vývoje. Průměrné teploty byly zřejmě o 0,5 stupně Celsia výše. Podle nových zjištění to mohlo být důsledkem toho, že v té době rychleji odtával arktický led, a tak čím víc tam ubývalo bílé reflexní plochy, tím více tmavé vody přijímalo sluneční teplo.

Vědci z toho odvozují, že teď to může probíhat také rychleji, což by znovu urychlovalo i globální oteplování. Jiné týmy vědců zároveň neklidně pozorují dosud věčně zmrzlou půdu na Sibiři a v Kanadě, jak se v létě mění v hluboké bahno. Víme, že je v něm uloženo obrovské množství metanu, který má mnohonásobně vyšší skleníkový efekt, takže by mohl přeřadit oteplování na prudký rozjezd s forsáží. Ale v hlubších vrstvách permafrostu mohou být ještě nepříjemnější konzervy minulosti, takové zdroje nemocí, vůči kterým dávno nemáme žádnou imunitu, takže nás mohou začít kosit tak, jako Indiány kosila chřipka při prvním setkání s Evropany.

A aby toho nebylo dost, oteplení Severního moře může vypnout evropské dálkové topení v podobě Golfského proudu. Jen díky němu jsou evropské zimy podstatně mírnější než zimy na stejné rovnoběžce v Kanadě. A pak tu máme to zvyšování hladiny moří. Na nás nešplouchá, ale to je jen dočasná výhoda, dokud ti, na které šplouchat začne, nezaostří na ty, kdo za to můžou.

Doba je tedy vážná, čas letí a voda stoupá. Návrhy, které přitekly do Babišova investičního plánu prý potřebují 8 bilionů korun. To je opravdu mocná cifra. Ale nedávno jsem narazil na údaj, který je neméně ohromující. Kdyby se zrealizovaly plány bolševíka na přeměnu celé uhelné pánve pod Krušnými horami v jeden velký důl, kterému by padly za oběť i nový Most s Litvínovem, vznikly by do roku 2050 škody na ekosystémových službách vyčíslitelné částkou 1,2 bilionu korun.

Tyto služby, jako je chladící efekt evapotranspirace ve dne a přitápění v noci nebo produkce kyslíku a další, můžeme porovnat jako přirozenou dodávku zadarmo, a proti tomu nákladnou umělou výrobu (například kyslíku elektrolýzou vody). Velkým penězům se prostě nevyhneme, jen je buď vyhodíme a promarníme na úkor budoucnosti, nebo proměníme v trvalejší přínos. Tady je ještě nutno dodat, že globální dotace fosilních paliv (hlavně ropy a plynu) činí podle výpočtů Mezinárodní energetické agentury více než 60 miliard dolarů ročně. To máme taky dva pěkné biliónky korun, a rok co rok. Zdroje jsou.

Babišův plán samozřejmě obsahuje i nové technologie Průmyslu 4.0, které mohou společnost natolik proměnit, že se stane Společností 4.0. Může to být nástroj zvyšování zisku, všechno na export, více globalizace, lidi asi na ulici, zvládnou to roboti, a bez reptání. O lidi se nějak postará stát. Čili zisky soukromé, náklady veřejné, samozřejmě skromné, jen aby ustal nejhorší řev. Ale stejné technologie mohou být i zdrojem svobody, pokud se obrátí dovnitř, k ekonomice pro domácí užití a na krátkou vzdálenost.

Průkopník Průmyslu 4.0, prof. Vladimír Mařík, mimořádná autorita v oboru umělé inteligence, má představu „výroby jako služby“, robotických center pracujících na zakázku. Kdo něco potřebuje vyrobit, nemusí mít halu plnou drahé techniky, stačí, když dokáže vytvořit digitální dvojče požadovaného produktu, a to si nechá udělat. Když to bude rozšířený způsob lokální výroby, získá to jinou cestou výhody úspor z množství a nebude to drahé.

V Novém údělu pro Evropu je pro takové představy prostor také, ale je to jen škvírka mezi dveřmi, do které je nutno strčit botu se vší rázností. Na jednom místě se totiž zmiňuje, že hodně očekává od procesu „zdola“ (botom-up). Ale to přece nemusí být jen podpora veřejnosti, zejména ta volební, pro obecný rámec řešení. Může to být také debata soustředěná na pár obcí nebo region o tom, jak těchto nových příležitostí využít pro místní lidi, pro oživení umrtveného hospodaření venkova a marginalizovaných měst, a taky pro krajinu v okolí.

Jsou tu tedy dvě velké příležitosti, které se sice samy lidem nenabízejí, pokukují po velkých penězích, ale lze je zvýšenou pílí využít. Teď by to chtělo nějakou důraznější politickou zeleninu i u nás. Mohla by to být živá voda pro sociální demokracii, kdyby pochopila, že její rolí není jen rozdávat nebo brzdit nevyhnutelný odchod některých oborů, ale vytvářet příležitosti, které jsou dostupné většinovému obyvatelstvu a jsou vnímány jako změna k lepšímu. To je moje rada zadarmo.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.